Gen štěstí řídí metabolismus serotoninu

Člověk |

Málokoho asi překvapí, že míra spokojenosti souvisí s tím, jak nám v mozku kolují různé neurotransmitery typu serotoninu – ostatně na tomto základě fungují i moderní antidepresiva. No a divné není ani to, že metabolismus serotoninu je nějak dán geneticky.




Výsledkem je, že můžeme hovořit o genu „pro štěstí“ (tedy pro pocit štěstí, nikoliv nějaké objektivní „šťastné náhody“).

 

Průzkum mezi asi 2 500 americkými adolescenty ukázal, že pocit štěstí koresponduje především s variantou určitého genu. Vazba zde byla přitom mnohem těsnější než vztah mezi štěstím a bohatstvím, eventuálně štěstím a atraktivitou vzhledu.

Šťastní lidé měli většinou dlouhou variantu genu 5-HTTLPR. Tento gen kóduje protein sloužící jako přenašeč serotoninu. Dlouhá varianta genu umožňuje rychlejší recyklaci serotoninu. Nejlépe se pak přirozeně dařilo lidem se dvěma dlouhými kopiemi a nejmenší spokojenost se životem vykazovali nešťastníci se dvěma kopiemi krátkými.

Lze předpokládat, že podobně působících genů se brzy podaří objevit ještě mnohem víc.

Výzkum vedl Jan-Emmanuel De Neve z London School of Economics. Samozřejmě k výsledkům povinně dodává (aby snad nebyl obviněn z genetického determinismu), že na pocitu štěstí se podílejí i jiné vlivy. Nakonec před tím, že nás určité události mohou emočně negativně zasáhnout, geneticky chráněni opravdu nejsme.

 

Zdroj: New Scientist

 

Poznámky:

– Připustit si, že štěstí je chemie, ovšem přirozeně naráží na odpor všemožných loby – profesionálních pomahačů, sociálních reformátorů, náboženských kazatelů a jistě i celé řady dalších skupin…

– Samozřejmě, že varianty genu jsou dědičné, podobně ovšem jako bohatství a atraktivita. Existují ale postupy, jak to rozlišit (adoptované děti, sourozenci v tomto ohledu geneticky odlišní…)

 











Komentáře

14.06.2011, 09:12 mcaris

Chemie

Vycházím z předpokladu, že štěstí je chemie, stejně tak jako neštěstí. Záleží na tom, co si vybereme, co jsme si v životě naučili vybírat. V článku se píše o tom, že adoptované děti jsou geneticky odlišní. Ano, ale přece v závislosti na prostředí a stresu a různých jiných faktorech se geny a jejich funkce tak trochu mění. To znamená, že pokud jsou v rodině všichni šťastní a adoptují dítě, je velice vysoká pravděpodobnost, že to dítě zdědí stejně šťastné návyky, jaké zažívá v prostředí, kde bylo vychováváno.

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.