Z knihy Alexandra Zimáka věnované dějinám obchodování ve Středozemním moři ale můžeme vyvodit i jiný scénář. V první řadě politické zřízení v obou městech bylo zdrojem nestability a vnitřních konfliktů. Za druhé se obě města vyčerpávala bojem mezi sebou i s dalšími obchodními velmocemi (zejména Pisa). Za třetí se ukázaly meze toho, že obě města byla především obchodními impérii bez přímé potřeby zakládat v zámoří říše. Tak když křižáci dobyli Konstantinopol a vzniklo zde tzv. Latinské císařství, Benátky se většiny územních zisků vzdaly, protože předpokládaly, že správa skutečného impéria by byla příliš nákladná (poplatky žoldnéřům), ponechaly si jen některé ostrovy a přístavy.
Třetí příčinou byly přesuny politické moci. Vznik a zánik křižácké Levanty ani obnova Byzantské říše italská města vážněji neohrozila. Problém ale nastal po rozpadu mongolského impéria, které ovládalo obchodní cesty až do Číny a zajišťovalo jejich „průchodnost“. Ještě větší ránu však představoval nástup Osmanské říše. Politická nejednotnost v Benátkách i Janově vedla k tomu, že vždy někteří kapitáni dali přednost službě pro Turky; Benátky tak ztratily technologický náskok. S expanzí Osmanské říše do Evropy pak byli Turci schopni ovládnout úžiny mezi Středozemním a Černým mořem, čímž se de facto uzavřela cesta na Krym. Do přímého střetu s Osmanskou říší se středomořská města pustila až příliš pozdě.
Zdroj: Alexandr Zimák: Mezi třemi světadíly, Libri, Praha 2008
Poznámka: zajímavé by bylo srovnání s novověkou Anglií, která také zakládala především obchodní impérium. Dobytí Indie bylo primárně motivováno nikoliv touhou získat kolonii, ale ochránit anglické obchodní zájmy; Benátky se ovšem k podobnému kroku neodhodlaly (pravda, měly např. nesrovnatelně méně lidských zdrojů) a jakmile se objevilo jiné dostatečně silné impérium, podlehly mu. Vasco de Gama a Kolumbus v tom nemuseli sehrát až tak významnou roli.
