***pravidelné páteční přetištění staršího článku
Do jižní Evropy se malárie pravděpodobně dostala v prvních stoletích našeho letopočtu, někdy se dává do souvislosti i s pádem římské říše. Možná zde ale byla už dříve – stavby vysoko na kůlech v některých prehistorických kulturách by šly chápat (mj.) jako adaptace na malárii. Určitě se stabilně vyskytovala v západní Africe, kde o dlouhodobém kontaktu s malárií svědčí genom místních populací (výskyt mutací sice škodlivých a způsobujících choroby, které však současně chrání před malárií).
Do Austrálie přivezli malárii Evropané, historie malárie na Dálném východě je nejasná. Kdyby byla malárie rozšířená v předkolumbovském Mexiku, je vůbec otázkou, zda by zde mohly existovat civilizace Aztéků (Mexické údolí má ale přece jen určitou nadmořskou výšku) a především Mayů. Také Indiáni Severní Ameriky malárii houfně podléhali – právě tahle skutečnost byla jedním z důvodů dovozu černošských otroků na jih USA, kteří byli proti chorobě relativně odolní.
Zajímavou otázkou je výskyt malárie v předkolumbovském Peru. Podle všeho se zde malárie nevyskytovala, zůstává však jeden otazník – právě v peruánských horách totiž místní Indiáni používali chinin (někteří místní obyvatelé to ovšem z nábožensko-pověrečných důvodů odmítali) a odtud se jeho znalost rozšířila do Evropy. Je tedy možné, že zde v předkolumbovském období malárie rozšířená byla, ale možné je i to, že se zde chinin používal na jiné horečnaté choroby (kdy často také zabírá).
Právě z Peru přivezl roku 1648 do Evropy poprvé chininovou kůru doktor Juan de Vega. Značně vydělal na prodeji kůry ve Španělsku, které bylo tehdy těžce zamořené. Vývoz kůry z Jižní Ameriky se brzy dostal do rukou jezuitského řádu. Jakmile chininovník získal přezdívku „jezuitská kůra“, stal se politickým problémem. V protestantských zemích se často z tohoto důvodu neuchytil, byl pokládán za neúčinnou pověru; užívat ho odmítl třeba Oliver Cromwell, který pak malárii podlehl. Od konce 17. století se v obchodu s chininem začala více angažovat také Francie; v USA byl dlouho jediným místem, kde se malárie vůbec nějak léčila, „latinský“ New Orleans.
Kůra se tehdy obvykle podávala rozdrcená na prášek a smíchaná s bílým vínem. Získávala se značně nehospodárným způsobem, kdy byla stržena z celého stromu, který pak zahynul.
Zdroj: Henry Hobhouse: Šest rostlin, které změnily svět, Academia, Praha 2004
