Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


O počátcích čínského písma

První doklady o čínském písmu máme z doby dynastie Šang, tedy přibližně z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. Záznamy z této doby, vesměs tzv. věštebné nápisy na želvích krunýřích, jsou však už značně pokročilé. Původ čínského písma je tedy starší…

V první řadě nelze jednoznačně říct, zda čínské písmo bylo vynalezeno samostatně, nebo zda jde o důsledek importu ze zemí vyspělejšího Blízkého východu. Samozřejmě – nejde o převzetí jako takové, ale o základní ideovou inspiraci. Ve druhém případě by totiž písmo mohlo vzniknout rovnou ve značně pokročilé podobě.
Další zajímavostí je v této souvislosti fakt, že čínské písmo kupodivu není výlučně znakové, tj. bez fonetické hodnoty. Absence fonetické hodnoty u znaků se přitom často pokládá za příčinu, proč Číňané nepřešli na latinku či jinou abecedu. Znakům se totiž rozumí po celé Číně, i tam, kde se vyslovují odlišně a kde je mezi lidmi ze vzdálených provincií vůbec obtížné se spolu domluvit. Ve chvíli, kdy by se přešlo na latinku, by tato jednota rázem zmizela. Čínští představitelé tedy vždy lpěli na klasickém písmu také z politických důvodů. (druhým, méně ideologickým důvodem však je, že čínský jazyk je z hlediska hláskovým kombinací dosti chudý a záleží v něm také na tónech apod., l;atinku by tedy možná bylo potřeba doplnit notovou osnovou :-)).
Přesto ale není pravda, že by čínské znaky neměly žádný vztah ke konkrétní výslovnosti. Znak je totiž nejčastěji kombinací dvou složek, a to významové a fonetické. Představte si, že byste chtěli napsat znak pro ptáka jménem "kos". V čínské logice byste ho skloubili ze dvou obrázků – např. obrázku ptáka a obrázku kosti. Interpretace by říkala: "Je to něco jako pták a vyslovuje se to nějak jako kost." Ve složitějších případech by bylo obtížné (až nemožné) určit význam neznámého znaku, nicméně jako pomůcka při výuce a pro zapamatování slouží uvedená logika docela dobře.
Oproti původnímu stavu došlo v dalším vývoji čínského písma ke dvěma změnám. Zaprvé, znaky se stávaly stále stylizovanějšími, je tedy občas obtížné najít příslušný "rozklad" na dva základní elementy. Za druhé, výslovnost se v čase měnila, a jak už bylo řečeno, liší se i dnes podle místa. Onen element "a vyslovuje se to nějak jako…" má už dnes proto mnohem menší výkladovou hodnotu než v minulosti.
John Fairbank uvádí ve svých Dějinách Číny (Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1998) logiku, jak je psán znak Tung ve jméně Mao-Ce tunga. Piktogram pro východní stranu se v pekingském dialektu čte "tung".
Stejně tak se ale vyslovuje i sloveso zmrznout a výraz pro střešní trám (jazyk je foneticky skutečně dosti chudý). Pokud chceme napsat "zmrznout", použijeme tedy "základní znak" pro východní stranu a další příbuzný základní znak (led). V případě střešního trámu bude výsledná kombinace východní strana + dřevo.

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru