Muž pochovaný kolem roku 3200 př. Kr. v hrobce U-j byl velice zámožný a jeho výbava obsahovala nádoby s pryskyřicí či vínem ze syrsko-palestinské oblasti, mísu z obsidiánu, slonovinové žezlo a mnoho dalších předmětů, z nichž se dochovaly pouze etikety („popisky“).
Našlo se zde kolem 120 etiket v podobě malých obdélníčků ze dřeva či slonoviny, jež jsou popsány obrázkovými hieroglyfickými znaky, zachycujícími množství informací. Ty nejjednodušší nesou čísla: jedna svislá čárka znamenala jeden předmět, dvě čárky dva předměty, desítka se označovala znakem ve tvaru obrácené podkovy a stovka „zakrouceninou“. Každá etiketa měla v rohu malý otvor pro připevnění k předmětu, který označovala – třeba ke skřínce nebo pytli s, například, třemi (délkami látky) nebo dvěma (bochníky svátečního chleba). Tyto numerické znaky představují nejstarší písemné záznamy, jež známe z Egypta – symboly vytvořené speciálně pro předávání informací, jež nemohly být jinak odvozeny.
Znaky pro jednotky jsou jasné, avšak u „zakroucenin“ musel jak písař, tak i ten, kdo znaky četl, jejich význam znát předem. Druhá skupina etiket nesla rozličné znaky seskupené do matoucích skupin. Interpretují se jako označení zboží z různých míst: svatyně ve tvaru slona spolu se skutečným slonem může představovat Nechen nebo Asuán, šakal označuje „šakalí kraje“ ve středním Egyptě a lučištník kmeny lučištníků z Východní pouště – které snad tomuto mocnému vládci Abydu posílaly luky či šípy jako tribut. Jsou zde zapsána místní jména, např. Bútó nebo „Město bojovníků“ a „Město lodí“, jejichž identita není známa. Nejsložitější etikety mohou zachycovat aktivity jako lov ptáků, rybolov nebo výrobu látek, které snad administrativně kontrolovala přímo vládcova rezidence a harém. Celkem je doloženo asi padesát znaků. Jsou to znaky s fonetickou hodnotou (fonogramy) i znaky vyjadřující jen význam (semogramy), což naznačuje úroveň vyspělosti písma v té době.
Hrobky z Předdynastické doby často obsahují keramické nádoby, ne snad proto, že by keramika samotná byla skutečně cenná, ale uchovávaly se v ní cenné komodity – oleje, masti, parfémy, pivo, víno, pryskyřice, obilí, maso, naložená zelenina, ovoce či sušené maso. Keramické a kamenné nádoby sloužily podobně jako plastové krabičky a igelitové sáčky naší doby. Nádoby často nesou vyrytý či inkoustem napsaný znak jako kolečko, pár paží nebo kříž. V těchto případech však znaky nepopisují obsah (pro ten se bezpochyby používaly etikety, jelikož nádoby mohly obsahovat mnoho různých předmětů).
Znaky nejspíše označují majitele – mísy či džbánu a příslušného obsahu – neboť když se v Archaické době kolem roku 3100 př. Kr. egyptská království sjednotila, podobné značky na nádobách zachycovaly jména raných králů země. Psaly se v obdélném rámečku zvaném serech, jehož jednu polovinu tvořila řada svislých čar, druhá polovina obsahovala znak a na horní lince rámečku seděl sokol. Sokol označuje krále, rámeček královskou rezidenci a znak v rámečku je obrázkový zápis královského jména. Zdá se logické, že první záznamy zachycovaly ty nejdůležitější údaje. Jméno krále zde vyjadřovalo jeho vlastnictví džbánu a příslušného obsahu. Serech je stylistické znázornění palácového komplexu s ohradní zdí zdobenou nikami (výklenky). Je nejstarším identifikátorem královského jména, které obsahoval a ochraňoval. Vedle toho rovněž symbolizoval již zavedenou instituci palácové správy.
Písmo se v hrobkách z Archaické doby v Abydu objevuje v omezené míře a mohlo by se zdát, že se ho v této souvislosti využívalo pouze sporadicky. Možná je to však chybný dojem. Hrobky jsou asi malými verzemi královských domů a obsahovaly všechno potřebné pro králův posmrtný život, od potravin a oděvů až po oleje pro potírání (asi v podobné roli, jako jako má dnes voda po holení a koupelová sůl), plus výjimečně krásné a dovážené zboží hodné krále v posmrtném životě, účinkující tak, aby jeho postavení bylo zřejmé i bohům. Bylo tedy nezbytné zaznamenat vlastnictví těchto předmětů, aby o něm nemohlo být pochyb. Také bylo třeba zapsat množství zboží a jeho původ, aby živí věděli, kolik ho dali do hrobky, a tedy odebrali z palácových skladů.
To znamená, že hrobový záznam mohl být porovnáván se záznamem z palácových skladů a oba se měly shodovat, aby se položky výdajů ve skutečném skladu mohly odpovídajícím způsobem „vyúčtovat“. Královské sklady bezpochyby obsahovaly zboží ze všech oblastí ovládaných králem i zboží získané obchodem. Každá z podřízených oblastí musela mít vlastní účetní záznamy o daních a poplatcích ve prospěch krále, o tom, co se skutečně zaplatilo a kdy se daně do rezidence poslaly. Hrobka tvoří jen vrchol ledovce ohromné státní organizace a používání písma v hrobce ukazuje na rozsáhlou účetní mašinérii skrývající se v pozadí. Tvrzení, že zavedení písma souvisí s daňovým systémem, nezní příliš velkolepě, ale ať už se jedná o materiál zapsaný pro účely skladišť nebo posmrtného života, jde vždy o součást téhož procesu.
Hrobka byla rovněž střediskem kultovních praktik obklopujících zemřelého krále. Nejenže představovala prostředek pro jeho přechod do jiné úrovně existence, do společnosti božských předků, ale poskytovala také prostor vymezený ke zdůraznění jeho postavení a moci. V tomto smyslu hrobová architektura předává život obnovující sílu králově duši a přítomnost hieroglyfů zachycujících královo jméno zaručuje jeho další existenci.
Jedním z prvních velkých králů Egypta byl kolem roku 2800 př. Kr. Den (či Dewen). Vládl sjednocené zemi s centrem v hlavním městě Inebuhedž, „Bílé zdi“ (Memfis) a jeho hrobka v Abydu příhodně dokládá, jak velký objem písemných záznamů se asi tenkrát pořizoval.
U vstupu do hrobky stály dvě monolitické stély – popsané kamenné desky nesoucí pouze jméno krále. Bylo zapsané uvnitř rámečku serech, na němž spočíval sokol zobrazující krále. Uvnitř jsou dva hieroglyfy tvořící královo jméno: lidská ruka a klikatý znak vody, Den. V hrobce bylo nalezeno množství popsaných etiket a pečetí z nádob, které zachycují také druhé jméno krále, jež se mohlo číst jako Chastej nebo Semtej. Některé etikety vypovídají o událostech nebo svátcích v době panování krále a sloužily jako každoroční souhrny (anály) jeho vlády. Zachycují určitý druh živoucího mýtu, který podle tehdejších představ odpovídal životu úspěšného panovníka.
Podrobné zkoumání jedné z Denových etiket z Abydu odhaluje, jak daleko v této době dospělo užívání hieroglyfů a vyobrazení.
Dřevěná tabulka (dnes Britské muzeum, exponát 32 650) na obrázku 2 měří 8 krát 5,4 cm a obsahuje text, který se čte zprava doleva. V pravém horním rohu tabulky se nachází vázací otvor a velký svislý znak v pravé části představuje vroubkovaný palmový list a označuje „rok“, takže se čte „Rok …“. Vyobrazení vpravo nahoře zachycuje postavu sedící v přístřešku na vyvýšeném pódiu. Na hlavě má bílou korunu a drží žezlo jako odznak svého úřadu. Postava před pódiem, se spojenou korunou Horního a Dolního Egypta a třímající žezlo a hůl, běží okolo dvou skupin polokruhových značek. Jde o svátek sed, při kterém měl král dokázat svou tělesnou zdatnost a sílu po letech vlády tím, že oběhl vyznačený prostor.
Scéna pod tím je méně jasná, zdá se ale, že zachycuje obezděnou ohradu obsahující několik hieroglyfů, které nejspíše popisují název města. Znaky vlevo byly původně interpretovány jako malá postava sedící ženy, před níž je zapsáno několik hieroglyfů označujících její jméno. Za ní stojí muž s pokrývkou hlavy, který drží veslo a hůl. Tři hieroglyfy nad ním představují nádobu a lidské nohy, balík látky a snad znak supice. Dva znaky za ním zachycují druhé Denovo jméno a znak pod nimi označuje jakousi přenosnou schránku. Poničená scéna v dalším registru zachycuje hieroglyfy označující ptáka, zem a rostlinu. Velký prostor vlevo obsahuje serech s Denovým jménem a vlevo od něj je zapsán titul „správce pečeti krále Dolního Egypta“ a jméno Hemaka (psané znakem zakrouceného lana, srpu a páru paží). Hemaka byl významný a mocný hodnostář krále Dena. Dále vlevo se nalézá další obdélník obsahující znaky, z nichž poslední označuje slovo „stavět“. Pod tím je slovo pro „králův dům“. Hieroglyfy ve spodní levé části tabulky lze rozeznat jako zmínku o „Horově trůnu“. Dále asi zaznamenávají, že etiketa byla použita pro nádobu s olejem a zachycovala datum jeho vyrobení nebo přesné místo původu. Další možnost je, že olej mohl být symbolicky spojen s vyobrazenými událostmi jakožto olej k potírání nebo k obětování. Tabulka zachycuje „rok svátku sed, zahájení svátku překrásné brány“ a cosi spojeného se stavbou královského paláce. Z této částečné interpretace je zřejmé, že znaky obsahují množství informací a představují již skutečně zralý písemný systém.
Z Denovy hrobky známe celkem jednatřicet takových „análových“ tabulek, které zmiňují události jako „putování Reput po jezeře“ nebo „chycení divokého býka poblíž Bútó“. Je zde patrná jasná tradice v zaznamenávání událostí jak kultovního, tak i hospodářského významu. V Denově hrobce byly objeveny i další popsané předměty, jsou jsou stély se jmény lidí pohřbených s králem, popsané hrací kostky či pečeti z nádob. Některé z nich zachycují stejné kultovní události jako tabulky, např. jak dolnoegyptský král proklál hrocha, a samozřejmě nesou i jméno krále. Nejzajímavějším osobním předmětem z Denovy hrobky bylo víko slonovinové skřínky, popisující, že skřínka obsahovala pečeť králova úřadu.
Existují také náznaky, že prezentace královské moci v kultovních chrámech závisela na propojení hieroglyfických záznamů a promyšlených vyobrazení rituálů či připomínek událostí. Nejslavnějším dokladem z této doby je Narmerova paleta pocházející z doby 0.–1. dynastie (asi 3100 př. Kr.). Je vyrobena z břidlice a zdobena nízkým reliéfem. Byla nalezena v Nechenu a zobrazuje krále Narmera, jehož jméno se píše znakem sumce a dláta, jako vládce severního a jižního egyptského království. Jako král jižního království, jehož centrem byl pravděpodobně Nechen, se Narmer chystá zabít svého nepřítele, jenž je zobrazen jako příslušník jiné kultury. Není zde znázorněna přímo nepřítelova smrt, nýbrž moment těsně předcházející královu činu – král tedy může život vzít i darovat. Jako král severního egyptského království s centrem asi v Nubtu (Ombos) se Narmer účastní vítězného průvodu s přehlídkou sťatých nepřátel, kde jej doprovází chlapec nebo muž nesoucí jeho sandály a člověk s těžkou parukou oděný do leopardí kůže. Tato postava označuje jeho nejvyššího ministra nebo vysoce postaveného kněze. Přestože palety se tehdy používaly k rozemílání pigmentů pro zdobení těla, rozměry této palety, její výzdoba a nápisy naznačují, že měla být ukazována při procesí nebo vystavena v Horově chrámu v Nechenu. Paleta zachycuje Narmerovy činy a jeho oddanost vůči bohu Horovi.
Materiály
V Archaické době musely být principy psaní již pevně zakotveny v systému královské vlády nad Egyptem, neboť tak vyspělá společnost musela být schopna zemi soudržně spravovat. Písmo a s ním spojené ideje tedy musely vzniknout mnohem dříve, ale pro nás je dnes obtížné vystopovat všechny fáze jeho vývoje. Malovaná nakkádská keramika stěží představuje skutečný písemný dokument. Pokud se však v té době psalo na tkané rohože, papyrus, dřevěné destičky či hlínu, tyto předměty se nedochovaly, protože se neukládaly na pohřebištích, odkud pochází naprostá většina našich pramenů.
Klíčový faktor ve vývoji písma jako způsobu komunikace znamenalo použití papyru. Vyráběl se z dužniny hojně se vyskytujícího rákosu papyrus, jehož tenké proužky se slisovaly a následně vysušily, čímž vznikl materiál s hladkým povrchem vhodným k psaní. Byl snadno přenosný i opětovně použitelný a dal se rolovat. Víme, že Egypťané byli zručnými výrobci rohoží a košíků, a tedy uměli pracovat se všemi druhy rákosu a travin již od neolitického období. Je pravděpodobné, že s výrobou papyru a jeho využitím pro psaní a malování „přenosných“ vzkazů experimentovali již v Předdynastické době. Rané královské hrobky dokládají, že se v té době používala řada psacích materiálů: tabulky z kosti, slonoviny a dřeva, jež se připevňovaly na nádoby a nesly vyryté nápisy, džbány s nápisy psanými inkoustem, kamenné stély s vytesanými královskými jmény, úštěpky kamene pomalované vyobrazeními (ostraka). Rovněž sem patří hliněné pečeti označující krále za vlastníka různých nádob a jejich obsahu. V Sakkáře v hrobce Hemaky, hodnostáře z 1. dynastie, se našel svitek papyru, avšak byl nepopsaný a nepoužitý.
Otisky pečetí představují snadný způsob replikace psaných znaků, neboť jedno pečetítko mohlo být využito k pořízení velkého počtu otisků. Dochovalo se několik takových raných pečetítek, které mají podobu válečku vyrobeného z kamene či dřeva. „Válcovité pečetítko“ mělo uprostřed dírku a jeho vnější povrch pokrývaly znaky vyryté v zapuštěném reliéfu, obvykle královo jméno či jiná slova nebo vyobrazení. Když se otvorem protáhl provázek nebo tyčka, mohlo se válečkem otočit přes vlhkou hlínu, a na jejím povrchu tak vznikl krásný otisk pečeti. I když tento způsob pečetění nádob je pro raný Egypt typický, válcovitá pečetítka byla nejspíše vynálezem z Mezopotámie.
Tento text je úryvkem z knihy: Penelope Wilsonová: Hieroglyfy, Dokořán 2010
O knize na stránkách vydavatele
Obrázek: Narmerova paleta, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain, překlopeno o 90 stupňů, výřez.
