Student World

Jiri Cervenka a Nikolai Dontschuk z University of Melbourne tvrdí, že 4 různé dusíkaté báze z DNA ovlivňují elektrické vlastnosti grafenu každá jiným způsobem, který lze měřit. Grafen by pak fungoval jako senzor, molekula DNA by procházela nanopórem a křivka nějaké z charakteristik grafenu (přesněji řečeno polem řízených grafenových tranzistorů, GFET) by pak odpovídala pořadí nukleotidů.

Výsledky byly publikovány v Nature Communications.

Další nápad na využití grafenu pochází z University of California v Los Angeles. Zde se výzkumníci pokusili vylepšit superkondenzátory; ty současné se sice velmi rychle nabíjejí a zvládnou i milion nabíjecích cyklů, nedokáží ale uchovat dost energie ani pro smartphony. Novou myšlenkou je proto zkombinovat superkondenzátor a baterii, respektive to, co potřebujeme z obou typů zařízení.

Základem nového zařízení by měl být grafen opracovaný laserem (laser-scribed graphene, LSG). Ten lze rychle nabíjet i vybíjet, dokáže uchovávat velké množství náboje a je extrémně vodivý. Přidá se oxid manganičitý (burel), známý hlavně jako katalyzátor. V elektrochemii se burel již mj. používá v současných suchých článcích. Tento materiál je velmi levný a výroba superkondenzátoru pak navíc nevyžaduje žádné vysoké teploty ani jiné speciální podmínky.

Nový kondenzátor by mohl dokázat např. ukládat energii z přenosného solárního článku a pak napájet LED diodu po celou noc (pouliční osvětlení). Je také dostatečně malý, aby mohl být součástí implantátu a elektricky řídit např. uvolňování léčivé látky.

Navržené kondenzátory LSG-burel prý mají kapacitu srovnatelnou s olověnou baterií, což jsou násobky dnes nejlepších komerčně dostupných superkondenzátorů. Lze je stále nabíjet v řádu sekund.

Tato práce byla publikována v Proceedings of the National Academy of Sciences.

Zdroj: Phys.org

autor Pavel Houser