Student World

Konkrétně si vzal za příklad hypotetického červeného trpaslíka. Cílem bylo do jeho obyvatelné oblasti nacpat co nejvíce planet, a to takovým způsobem, aby byl podobný systém stabilní. Navrhnout nestabilní systém, kdy se planety srazí nebo jsou některé z nich vystřeleny ven, to je jednoduché.

Raymond zjistil, že dokáže vytvořit maximálně šest stabilních drah. Máme tedy šest obyvatelných planet? Teoreticky ano, ale nezapomeňte na měsíce. Podle současných teorií by obyvatelný měsíc o velikosti Země měl obíhat okolo planety o hmotnosti mnohem větší než je Jupiter, ale z pohledu fyziky to nemusí být zrovna takto. Autor proto vytvořil několik dvojic Zemí obíhajících okolo společného těžiště. A aby to bylo veselejší, umístil dvě takové dvojice na stejnou oběžnou dráhu. Nesmysl to není. Stačí, aby planety obíhaly v určité konfiguraci. Konec konců ve Sluneční soustavě obíhají po stejné dráze jako Jupiter asteroidy – trójané.

Takže to máme 2 x 6 x 2 celkem 24 planet a hotovo… hm, ani ne. Raymond pokračoval dál. Zjistil, že se mu do obyvatelné planety podaří dostat 4 Jupitery nebo přesněji plynné obry. Jasně, chtěli jsme vměstnat do systému co nejvíce Zemí, tak proč tam k čertu cpeme nějaký Jupiter? No přece proto, že plynní obři hostí hodně měsíců. V našem případě až pět měsíců o velikosti Země. Astronomové, kteří se zabývají vývojem planetárních systémů, jsou v tuto chvíli už na cestě do nemocnice, ale fyzikové nejsou proti.

Takže to máme 4 Jupitery vždy s pěti Zeměmi a navíc na každé dráze dvě dvojice Zemí v tzv. libračních centrech (4 x 2 x 2), což je analogie trojanů ze Sluneční soustavy. Celkem tedy 20+16 = 36 planet podobných Zemi.

Nevím, ale mně se více líbil ten první případ, kde bylo 24 Zemí. Raymondovi asi taky a proto udělal poslední velký trik. Ve vesmíru jsou zcela běžné dvojhvězdy. Tedy případ, kdy dvě hvězdy obíhají kolem společného těžiště. Otázka zní: může mít každá z hvězd vlastní planetární systém? Odpověď zní ano. Dokonce takový případ zřejmě už známe.

Raymond proto vytvořil dvojici červených trpaslíků. Jedna má 24 planet (první případ) a druhá 36 planet. Dohromady jsme tak na čísle 60 planet v obyvatelné oblasti. A pokud budeme věřit některým astrobiologům, pak stačí, aby se život vyvinul na jediné z nich, a bude následně roznesen meteority na další. Takový systém by měl dozajista velmi komplikované meziplanetární vztahy.

Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.

autor Petr Kubala