Vědci nyní shromáždili obrovské množství výsledků z internetového pokerového serveru (výsledky her 55 000 hráčů po dobu tří měsíců) a vyhodnotili je statisticky. Předcházející, nejednoznačné výsledky byly získány při simulované hře různých robotů.
Současný výzkum provedli vědci z University of Alberta v kanadském Edmontonu. Sledovali jednak to, jak kolísala hodnota výhry a prohry každého hráče v jednotlivých hrách, jednak rozdíly mezi celkovými výsledky jednotlivých hráčů. Náhodné hry by v obou případech měly vykazovat určité rozdělení, tomu ale výsledky vůbec neodpovídaly – v nenáhodné hře bude například rozdíl mezi dobrými a špatnými hráči mnohem větší a ani výsledky jednoho hráče nebudou kolísat náhodně. Dovednosti jednoznačně převážily nad náhodou po asi 1 000 hrách (to ve zkoumané verzi pokeru odpovídá cca 33 hodinám hry naživo a 13 hodinám hraní on-line), což není tolik, i mírně náruživí hráči toho za život sehrají mnohem více.
Druhá analýza, která rovněž potvrdila převahu dovednosti nad náhodou, se zaměřila na to, jak obvykle hra končí (tj. zda se pasuje, nebo se porovnávají karty – poznámka: omlouvám se za případné terminologické nepřesnosti).
Výzkum není zajímavý jen sám o sobě, ale i z pohledu hráčů či provozovatelů pokerových serverů. Výsledky ukazují, že poker není hazardní hra typu rulety založená na štěstí, a neměl by proto podléhat legislativním omezením hazardních her. Na poker by se mělo nahlížet asi podobně, jako když hrajeme šachy „o bůra s flekem“. Jak ovšem poznamená New Scientist, budou na něco takového zákonodárci slyšet? Dokáže jim někdo vysvětlit podstatu příslušného matematického modelu tak, aby to pochopili?
Zdroj: New Scientist
Poznámka: Jaké by byly výsledky pro jiné karetní hry? Projevila by se nějaká role dovednosti třeba v kanastě?
Obrázek: Wikipedia, licence Creative Commons Attribution ShareAlike 2.5, výřez
