Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Nad knihou: Tao fyziky

V českém překladu vyšel bestseller o hledání souvislostí východních náboženských nauk s moderní fyzikou.

Když americký fyzik rakouského původu Fritjof Capra začal v první polovině 70. let minulého století psát Tao fyziky, říkali mu přátelé, že bude velkým úspěchem, prodá-li tisíc výtisků. Proti této předpovědi se kniha s podtitulem „Paralely mezi moderní fyzikou a východní mystikou“ stala bestsellerem, a jak autor v doslovu k doplněnému třetímu vydání poznamenává, počet prodaných výtisků přesáhl jeden milion. Tao fyziky se stalo, vedle děl Davida Bohma, Stanislava Grofa, Ram Dasse či Ruperta Sheldrakea, jednou ze základních knih tzv. „transpersonálního hnutí“, které se snaží odhalovat styčné body mezi moderní vědou a náboženským, resp. kulturním odkazem lidstva. K řadě překladů, do nichž bylo nejznámější Caprovo dílo přeloženo, se nyní přiřadila i čeština, bohužel s takřka třicetiletým zpožděním. Jestliže ji vydavatelé zařadili do edice nazvané „Nové trendy“, je to spíše kvůli tomu, že filozofie vědy, kterou autor zde předkládá, zůstává i dnes spíše alternativní.

Caprův pohled, že východní mystiku a moderní fyziku spojuje myšlenka jednoty, vzájemného stavu všech jevů a vnitřní dynamická povaha světa, dnes může překvapit jen málokoho. Tyhle paralely sice nepostrádají jistou takříkajíc populistickou atraktivnost, ale ve výsledku jsou příliš volné, lépe řečeno laciné. Co se před třiceti léty řadilo k originálním pohledům na filozofii vědy, to dnes je sice ne zcela vyčpělé, nicméně rozhodně lehce pokryté silnou vrstvou prachu. Pokud jde o fyziku, způsobuje tato vrstva prachu místy nedýchatelnost: autor totiž místy může čtenáře lehce dezorientovat, když např. pochybuje o správnosti teorie elektroslabé interakce, resp. existenci částic W+, W- a Z
(tyto částice byly experimentálně dokázány více než před dvaceti lety, viz článek CERN slaví výročí významného objevu: identifikace částic W a Z – http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/635A90FAF5BB181DC1256E970048FDB1?OpenDocument&cast=1).

Poněkud archaicky, ne-li rovnou scestně z hlediska současné fyziky vyznívají autorovo mudrování: „Na experimentální úrovni se v posledním desetiletí konal nelítostný, avšak přesto neúspěšný lov na kvarky. Pokud by samotné kvarky existovaly, musely by být velmi kuriózní. Gell-Mannův model po nich totiž požaduje, aby měli některé velmi podivné vlastnosti, například elektrický náboj rovnající se 1/3 a 2/3 náboje elektronu. Navzdory nejintenzivnějšímu hledání nebyly dodnes žádné částice s těmito vlastnostmi zpozorovány. Tento přetrvávající neúspěch experimentální detekce spolu s vážnými teoretickými námitkami týkajícími se jejich existence činí reálnost kvarků velmi pochybnou.“ Komentář k těmto slovům snad netřeba.

Uvedený citát nesvědčí jen o zastaralosti knihy, ale činí zvlášť nepatřičné zařazení do edice „Nové trendy“. Jaké nové trendy zde najdeme? Diskutabilní spojování východních myšlenek s moderní fyzikou? To je dnes vhodné spíš pro přílohu sobotního vydání Práva, kdy už není o čem psát. Máme-li hovořit o „nových trendech“, sotva přitom můžeme obejít skutečné problémy současné fyziky částic (např. Higgsův boson, kvark-gluonové plazma, pentakvarky,) či astrofyzice (např. teorie superstrun, M-teorie). Že kniha z poloviny 70. let minulého století nemůže tyhle problémy reflektovat, je jasné, ale pak by nemá být označována jako „Nové trendy“.

Může Tao fyziky být i přes třicetiletou prodlevu v něčem přínosné? I když mnohé v jednotlivostech zastaralo, nelze tvrdit, že základní předpoklady nejsou správné. Např. zdůrazňovaná ústřední témata moderní fyziky, tedy propojenost vesmíru a vnitřně dynamická povaha přírodních jevů. Interpretace souvislostí mezi náboženstvím a vědou ale patří alternativnímu pohledu, kde je otcem teorie spíše zbožné přání než výsledek kritické vědecké práce. Osobně nemohu souhlasit např. s autorovými slovy: „Mystikovo vědomí, fyzické i duchovní, se při hluboké meditaci úplně vyrovná složitosti a účinnosti fyzikova technického zařízení, a možná je i v lecčems překonává.“ Znamená to, že mystik nám může i bez technického zařízení přinést kámen z Měsíce nebo z Marsu? Že i bez moderní technologie vyhodnotí DNA? Pokud ne, jsou tohle všechno jen prázdné žvásty, které sice naivní konzument rád přijme (nemusím se učit chápat složité vzorce, stačí když budu zírat dvě hodiny do prázdna a ono se mi to vyjeví), ale které postrádají i tu nejelementárnější míru kritičnosti.

Svět náboženství a vědy zůstane oddělen. Jestliže náboženství, zjednodušeně řečeno, souvisí s psychickými strukturami lidské bytosti (ani v nejmenším nezpochybňuji jeho potřebu pro člověka a lidskou společnost), přírodní vědy se snaží reflektovat svět navzdory těmto strukturám. Vztah mezi moderní vědou a mystickou tradicí bude z tohoto důvodu vždy příliš volný, příliš založený na nevěrohodné myšlenkové akrobacii, než aby vedl k jasnému závěru. Jedním z důvodů je i rozdílná povaha těchto druhů poznání: zatímco náboženská teorie je a priori stanovená a nezpochybnitelná (nehledě k tomu, že mystický zážitek vycházející z přijetí toho či onoho náboženského paradigmatu zůstává nesdělitelný), vědecký poznatek je nejen přenositelný, ale i zpochybnitelný. Nadto, pokud je experimentálně potvrzen, umožňuje i praktickou aplikaci. To už jde ovšem o složitější otázku zahrnující nejen epistemologii vědy. Největší přínos knihy Tao fyziky, tohoto „historického“ bestselleru, je nakonec v tom, že čtenáři srozumitelně objasní nikoli současnou fyziku, ale základy východního náboženství (hinduismus, buddhismus, taoismus). Ty se totiž nemění. Pokud se chcete dozvědět o vskutku nových trendech ve fyzice, měli byste sáhnout po jiných titulech, např. po populárně-vědeckých knihách od Briana Greenea, Timothyho Ferrise, Martina Reese, Stephena Hawkinga či Johna D. Barrowa.

Fritjof Capra: Tao fyziky
DharmaGaia, Maťa
Přeložil Peter Zamarovský
354 strany

Poznámka Pavel Houser: Byl bych ještě mnohem kritičtější a označil bych Caprova díla prostě za podbízivé bláboly. Pokud takovou knihu vydá nakladatelství DharmaGaia (už to jméno čpí lacinou pseudovědou na sto honů, že…), pak se není čemu divit, proč knihy tohoto typu vydává nakladatelství Academia už trochu divné je (ale chápu, že je třeba třeba vydělat na kvalitnější literaturu). Nezastírám, že jsem v kauze Capra ale nejspíš zaujatý.

autor Jan Kapoun


 
 
Nahoru
 
Nahoru