V lednovém vydání VTM/Science mě zaujaly následující materiály.
Článek Jaroslava Petra "Pterosauři – nejlepší letci historie" je rozvedenou verzí textu, který vyšel na serveru Osel (již jsme na tento článek odkazovali). Lze zde třeba zjistit, jak se pterosauři orientovali během letu (lépe než ptáci – tomografie lebek ukázala, že pterosauři měli oproti ptákům podstatně vyvinutější část mozku důležitou pro kontrolu pohybu) či jaká byla stavba pterosauřího křídla (podobná spíše dnešním netopýrům než ptákům, nicméně i tady existují výrazné rozdíly).
Nejzajímavějším ze všech pterosaurů byla zřejmě křídová Anhanguera, která létala se zobanem skloněným dolů a mohla díky tomu těžit z výhod prostorového vidění.
Druhý zajímavý článek Jaroslava Petra se týká korábu Vasa. Tato svého času největší loď světa se potopila roku 1628 hned při své premiéře, výjezdu ze stockholmského přístavu (bezprostřední příčinou potopení lodi bylo vypálení oslavné salvy; koráb se pak naklonil, otevřenými dělovými střílnami se do něj nahrnulo voda a všechno šlo ke dnu).
Vasa je zajímavá tím, že dokumentuje změnu taktiky při námořních bitvách. Do 16. století spočíval bojový plán v přiblížení k nepřátelské lodi a obsazení její paluby. Naopak po roce 1650 bylo cílem seřadit vlastní lodě vedle sebe a soustředěnou palbou z děl rozstřílet plavidla protivníka.
Článek se však především zabývá projektem, v rámci kterého byla potopená plachetnice vyzvednuta ze dna (1961) a po resturátorských úpravách vystavena davům zájemců (1995). To bylo možné jen proto, že v Baltu nežije měkkýš šášeň lodní, který jinak většinu potopených lodí postupně rozežere. Jenže nyní přicházejí problémy. Díky organických nečistotám v moři (loď ležela u Stockholmu a jeho kanalizace) se dřevo během své více než 300letého pobytu na dně napustilo sirnými sloučeninami. Ty samy o sobě ještě tolik nevadily, problém však byl v tom, že po vytažení lodi na břeh se postupně oxidují na kyselinu sírovou, která začala plachetnici rozežírat. K tomu přispěly navíc i nevhodně zvolené železné hřeby (nikoliv nerez ocel), které měly po vytažení držet loď pohromadě. Nyní jsou železité ionty pro celou konstrukci snad ještě větším nebezpečím než sloučeniny síry a odborníci mají plnou hlavu starostí (zkoušejí např. vázat železité ionty prostřednictvím chelátů, zkoumají, zda za oxidační procesy síry nemohou bakterie apod.).
Pokud se vrak plachetnice Vasa rozsype pod rukama, znamená to, že možná bylo rozumnější nechat plachetnici na dně a zájemce k ní vozit prostřednictvím ponorek, uzavírá článek.
A ještě dvě perličky z lednového VTM/Science:
– Vymírání na konci permu snad mohl způsobit methan hromadící se v atmosféře, který následně sežehl Zemi gigantickým požárem (tato teorie je ale podle mého názoru trochu divoká).
– Pojmenování "kormorán" údajně znamená mořský havran. Francouzské slovo "cormoran" totiž pochází z latinského corvus-havran a mare-mořský.
