Student World

Časopis Nature přišel s teorií, podle které to nebylo s vodou na rudé planetě tak horké, jak se doposud myslelo.

Lidé snili o životě na Marsu od chvíle, kdy na rudou planetu zamířili dalekohledy a snad ještě dříve. Teprve nástup kosmonautiky definitivně rozprášil teorie o životě, byť jen primitivním, na povrchu čtvrté planety Sluneční soustavy.

Další výzkum z povrchu ale zejména stále kvalitnější snímky z oběžné dráhy přinesly nový svěží vítr do teorií o dávné a pro život příznivé historii planety. Z výzkumu Marsu se stalo lukrativní planetologické řemeslo a směr rudá planeta nabírala jedna sonda za druhou. Automatičtí vyslanci lidstva objevili možnou existenci podpovrchových zásob vody, která se občas dostává na povrch, kde se sice vlivem nízkého tlaku okamžitě vypaří, ale stihne ovlivnit geologickou tvář planety dostatečně na to, aby to zaznamenaly zvídavé kamery sond.

Před pár lety objevila sonda Mars Express na povrchu Marsu jíly, které nádherně dokreslily teorie o dávné přítomnosti vody na Marsu. Životodárná kapalina měla později zmizet v atmosféře, kde byla rozložena vlivem záření ze Slunce nebo se vsáknout do marsovského povrchu, kde ji nyní objevujeme jako led.

Mnoho vědců ale nikdy neuvěřilo tomu, že Mars měl ve své geologické historii skutečně dlouhé období, kdy se na jeho povrchu nacházel obrovský oceán, řeky a jezera. Jim Head (Brown University, Providence) se domnívá, že Mars byl suchý a studený vždy a když už se na jeho povrchu objevila voda v kapalném skupenství, bylo to jen na velmi omezenou dobu. Podle některých názorů jsou lokality, které mají dokazovat dávnou přítomnost vody, z geologického hlediska geograficky i časově poměrně zřetelně izolovány.

Jednou z trhlin „teorie mokrého Marsu“ jsou modely, které nepředpokládají, že by před 3,7 miliardami let panovaly na povrchu rudé planety teploty, které by umožňovaly existenci vody v kapalném skupenství. Slunce v té době nevyzařovalo tolik záření jako dnes, takže ani silná atmosféra by patrně přijatelné teploty na povrchu nevykouzlila.

Vědci už dokáží přijít i s alternativním vysvětlením přítomnosti jílů. Ty byly většinou (80 %) nalezeny ve společnosti minerálů, které vznikají při vysokých teplotách. Je proto pravděpodobné, že jíly vznikly hluboko pod povrchem planety díky teplu, které tam zůstalo po vzniku Marsu.

Nikdo ovšem neříká, že by na Marsu nikdy nebyla ani kapka tekoucí vody. Podle některých teorií mohly být období, kdy na Marsu voda v kapalném skupenství byla a to díky vlivu skleníkových plynů nebo jako důsledek dopadu planetek a komet. V prvním případě mohlo jít o oxid siřičitý, který se dostával do atmosféry v době, kdy byl Mars vulkanicky aktivní, ve druhém případě roztavil náraz kosmického vetřelce zásoby ledu pod povrchem.

Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.

autor Petr Kubala