Doslova zemětřesení v oblasti palivových článků může podle pozorovatelů znamenat nový objev, který počítá oproti běžně používanému methanolu s vodíkem.
Palivové články jsou přitom navrženy tak, že umožňují napájet (nebo dobíjet klasickou baterii) přenosná zařízení, jako jsou mobily, notebooky, PDA či mediální přehrávače v místech, kde není dostupná elektrická energie. Dnes téměř výhradně používaná technologie DMFC (Direct Methanol Fuel Cell), má však hned několik nevýhod. Za prvé výsledný produkt nabízí na svou relativně značnou velikost jen velmi malý výkon, dále musí být využit prostředek (katalyzátor) umožňující to, že jednotlivé komponenty článku, tedy voda, methanol a vzduch, spolu začaly reagovat, a tak vytvářet elektrickou energii, a konečně vedlejším produktem při spalování je kysličník uhličitý.
Základ objevu
Palivové články postavené na bázi vodíku nabízejí oproti methanolovému řešení mnohem více energie, avšak zásadním problémem je uchovávání vodíku, který není v mobilních zařízeních možné skladovat pod vysokým tlakem či v kapalném stavu.
Avšak vědci z americké Purdue University přišli na to, jak s vodíkem bezpečně manipulovat. Ke svým pokusům totiž využili hydroboritan sodný a gel vytvořený spojením vody, polyakrylamidu a malých hliníkových částic. Pro tuto směs využili kombinaci dvou známých metod, jak vytvořit vodík. První z nich, která je známa už od druhé světové války, vyžaduje při získávání vodíku přítomnost poměrně drahého katalyzátoru, zatímco druhá metoda pracuje na principu vylučování vodíku při vhození částic hliníku do vody. Vědci kombinaci obou způsobů nazvali jako trojnou směs hydroboritanu, kovu a vody (triple borohydride-metal-water mixture), jež pro aktivaci vylučování vodíku nepotřebuje katalyzátor a přitom funguje jako dostatečný zdroj pro potřeby palivových článků. První pokusy naznačují, že vodík lze získat ze 6,7 % směsi, jinými slovy, že ze 100gramové patrony zdrojového materiálu lze využít až sedm gramů vodíku. Podle některých poznatků by prý uvedený podíl mohl v blízké době stoupnout na 8-10 %. Navíc vedlejší produkty při tomto typu spalování prý nejsou toxické či jinak zdravotně závadné.
Co bude dál?
Podle některých pozorovatelů se máme s novou technologií nač těšit. Uživatelé mohou do svých mobilních přístrojů instalovat palivové články o velikosti kreditní karty. Ty budou kromě náplně směsi (která může mít formu například tabletky) a spalovací části obsahovat ještě mikroprocesor. Ten si bude všímat stavu klasické baterie, a jakmile dojde k jeho zhoršení, aktivuje proces, který začne vytvářet pro palivový článek vodík, respektive bude klasickou baterii nabíjet. Pokud bude směs paliva nasazena, nelze ji už znovu použít.
A kdy se mohou na novou techniku těšit samotní uživatelé. Vše prý záleží na tom, zda se vědeckému týmu podaří získat peníze na další vývoj. Pozorovatelé jsou ale optimističtí – na trh prý bude vodíkový článek uveden velmi brzy.
