Student World

Článek Jiřího Šimka v Lidových novinách přináší jeho pohled na možné problémy spojené se znalostí lidského genomu. Autor vyvrací mezi veřejností značně rozšířený genetický determinismus (genom jednoznačně určuje všechny vlastnosti organismu) a poukazuje na roli prostředí. Upozorňuje na riziko zneužití získané genetické informace a na její zjednodušenou interpretaci – uvádí příklad žen, které si nechaly amputovat prsy po zjištění mutovaného genu, který zvyšuje riziko rakoviny prsu. Dále vyjadřuje obavy z nezodpovědných zásahů do genetické výbavy člověka a varuje před nabídkami firem komerčně zainteresovaných. Závěrem J. Šimek doporučuje regulovat a zpomalit komerční výzkum DNA, neboť se obává svévole ne dosti zodpovědných vědců.

Zcela souhlasím s autorem v tom, že je přečtení lidského genomu triumfem vědy a technologie 20. století a v tom, že praktické využití většiny získaných informací je zatím vzdálené. Není lehké popularizovat nejnovější vědecký výzkum, ale přesto považuji za nutné korigovat některé údaje, názory a závěry v článku uvedené. Na několika místech došlo k záměně termínu „genom“ termínem „genetický kód”.
Autor dále tvrdí, že člověk má překvapivě málo genů oproti nižším organismům a pokouší se vysvětlit rozdíl mezi člověkem a ostatními tvory diskutabilním tvrzením, že lidské geny mohou vést narozdíl od genů jednoduchých organismů k více proteinům. Původní odhad počtu lidských genů (sto tisíc) pochází od W. Gilberta, nositele Nobelovy ceny za objev chemické metody sekvenování DNA. Nynější číslo – třicet pět tisíc – stále nemusí být konečné, zvláště pokud zahrneme i krátké geny hrající významnou úlohu v regulaci biochemických pochodů. Navíc počet genů neodráží komplexitu organismů lineárně, genom profesora Karlovy univerzity (35 000 genů) není jen 2,5x komplexnější než genom octomilky (13 600 genů). Pokud zvážíme nejjednodušší model – exprese genu buď probíhá nebo neprobíhá, dostáváme pro N genů 2 exp N možných stavů. Dovedeme-li výpočet do konce, vychází nám genom profesora 2 exp 21 400x komplexnější.
Též není možné souhlasit s autorovým tvrzením o tom, že lidské geny mohou vést až ke třem různým proteinům narozdíl od jednodušších tvorů. Právě organismy omezené krátkým genomem často využívají překrývajících se genů pro expresi několika různých proteinů. Vyšší organismy mají k dispozici škálu posttranslačních modifikací a alternativní sestřih.
Autor se obává geneticko-sociálního inženýrství. Ano, lidstvo má dvojsečný talent využít vědy jak k pokroku, tak i k destrukci. To je ale faktem pro všechny disciplíny, například rozvoj chemie může vést k vývoji nebezpečných bojových látek, rozvoj nanotechnologií umožní miniaturizaci zbraní atd. Není tedy možné použít tento argument pro zpomalení pouze výzkumu DNA. Právě tento výzkum umožní vývoj léků šitých na míru genetické výbavě pacienta a tím bude možné předejít vážným vedlejším účinkům.
Komerční výzkum a aplikace DNA technologií se v České republice teprve rodí. Místo vytváření atmosféry obav a svazujících regulací je třeba volat po podpoře a rozvoji těchto biotechnologií, nechceme-li pouze pozorovat pokrok dosažený v zahraničí. Proto bychom měli výzkum DNA popularizovat a veřejnosti realisticky vysvětlit, aniž bychom zabíhali do stylu science fiction.

Poznámka Pavel Houser:
Tento úvodník byl otištěn v prosincovém čísle časopisu Vesmír, autor jej však nabídl k publikaci i Science Worldu. Jedná se o polemiku s článkem, který vyšel v Lidových novinách (Výzkum DNA: není kam spěchat, 4. 10.), bohužel se jej v archivu na webu nepodařilo nalézt, a proto ani nepřikládáme odkaz na původní materiál, s nímž se polemizuje. Nicméně smysl této polemiky je, domnívám se, jasný i sám o sobě.

P.S.: Díky Dupreemu se podařilo nalézt i odkaz na původní článek v Lidových novinách
http://www.lidovky.cz/archiv.asp?r=ahorizont&c=L231A11E&d=04.10.2002

autor Dr. Michael Štorek Cambridge, USA storek@fas.harvard.edu