Student World

Jednotlivé planety Sluneční soustavy byly odedávna spojovány se složitou symbolikou, do níž byly umně zapleteny živly, barvy, kovy, znamení zvěrokruhu či antická božstva. Jak vlastně tento konglomerát představ vypadal?

Ve starověku byla heliocentrická představa brána spíše jako výstřední kuriozita. Převládalo tedy pojetí, že centrem celého vesmíru je Země. Geocentrismus měl ovšem podtón spíše negativní, žádné křesťanské vyvolení: Země je uprostřed vesmíru, vše příliš těžké a hrubě hmotné padá k ní, jde tedy o jakési kosmické smetiště. Podle platónských představ o potřebě vyvázat duši z těla pak byl jasný i cíl pro "příští životy" (byť v otázce převtělování se antická filosofie nikdy příliš neshodla a převládal spíše skeptický postoj) — žít jako duše nebeských těles.
Zpět však k planetám: V symbolice antiky, která později přetrvala v hermetismu, alchymii či astrologii, se mezi planety nepočítaly Uran, Neptun a Pluto, zato se sem řadilo i Slunce a Měsíc. Aby byl systém vazeb dokonalý, jednotlivým tělesům se přiřazovaly třeba i dny v sedmidenním týdnu (ještě dnes v angličtině: Sun-day, Mon-day atd.), drahokamy či květiny, světové strany i lidské povahové vlastnosti.
Systém řeckých bohů a jejich přiřazení planetám nebyl ovšem ani ve starověkém světě univerzální. Zajímavá je například skutečnost, že Babyloňané ztotožňovali bohyni války nikoliv s Marsem, ale s Venuší (jejich Inanna byla ovšem současně bohyní lásky). Ludvík Souček z přechodu symboliky božstev války vyvodil poněkud krkolomnou představu, že až zhruba do roku 1000 př. n. l. nebyl Mars krvavě rudý (a v Součkově dosti pochybném podání na něm tedy v tu chvíli mohl být život a stát se obětí nějaké katastrofy).
Určitý odklon od dominujících planetárních představ nastal s příchodem křesťanství, když byla posléze odmítnuta představa, ztotožňujícího Krista s vycházejícím sluncem. Tato symbolika se přenesla na archanděla Michaela.
Na závěr je však třeba uvést, že třebaže systém antické symboliky je esteticky velmi působivý, sehrál posléze v období středověku i svou zápornou úlohu. Z existence sedmi planet (respektive spíše "planet") vyplývalo, že by v zájmu harmonie mělo být i sedm kovů. To však evidentně nebylo pravdou a jak byly objevovány stále nové a nové kovy, nastávaly problémy (hovořilo se třeba o tom, že jde o formy kovu jediného apod.). S příchodem moderní chemie pak byly představy o souvislosti kovů a planet opuštěny.

Některé barvy a další symboly přiřazované "planetám":

Slunce: Zlatá, zlato, neděle, čekanka, pryšec
Měsíc: Stříbrná, stříbro, pondělí, pivoňka
Saturn: Černá, olovo, sobota, sever, asfodel (květina údajně rostoucí i v řeckém podsvětí)
Mars: Červená, železo, úterý, jih, jitrocel, devětsil
Venuše: Zelená, měď, západ, pátek, bílá růže
Merkur: Purpurová, rtuť, středa, líska

Zdroje:
R. Dodds: Pohané a křesťané ve věku úzkosti,
J. C. Cooperová: Encyklopedie tradičních symbolů,
J. Karpenko: Prvky očima minulosti

autor Pavel Houser