Vesmír by mohl být konečný a mít podobu pravidelného tělesa, snad něco na způsob kopacího míče. Nebo by snad mohlo jít o pravidelný dvanáctistěn se stranami tvořenými pravidelnými pětiúhelníky.
Tato zpráva nedávno prošla médii, další informace v tomto smyslu přináší např. článek na Idnes
http://zpravy.idnes.cz/vedatech.asp?r=vedatech&c=A031012_153829_vedatech_mhk&t=A031012_153829_vedatech_mhk&r2=vedatech.
Z hlediska Science Worldu je zajímavé, že o možnosti, že by vesmír byl uzavřený a konečný, jsme informovali nedávno při recenzi knihy Janny Levinové "Jak vesmír přišel ke svým skvrnám" (viz např. http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/94CABE5631C1D081C1256D47006192DD).
Levinová přitom přímo hovoří o pravidelných mnohostěnech a platónských tělesech (i když se přiznám, že neznám jiný důvod, proč by svět měl takto vypadat, než elegance tohoto stavu), byť se více než právě favorizovaným dvanáctistěnem s pětiúhelníkovými stěnami zdá být posedlá dvacetistěnem, jehož hrany tvoří rovnostranné trojúhelníky.
Navíc kniha Levinnové už svým názvem pojednává o "skvrnách" – a přesně stejně, tedy analýzou skvrn, se dospělo i k současné teorii. Skvrny jsou přitom malé nepravidelnosti v teplotě reliktního záření, které k nám přichází z různých částí vesmíru. Pokud se ukáže, že se struktury rozložení skvrn opakují, lze odvozovat, že ve skutečnosti vidíme stejné místo, respektive jeho "odrazy", respektive jedno místo v různých obdobích vesmírné historie (podrobnosti např. http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/B9204637B012F53AC1256D49003BE610)
Je otázkou, jak jde toto nové pojetí dohromady třeba se třemi modely vesmíru vyplývajícími z rovnic obecné teorie relativity (nekonečný euklidovský, konečný sférický a nekonečný hyperbolický – na základě hodnoty kosmologické konstanty se v poslední době usuzovalo hlavně na poslední model, tedy nekonečný kosmos, který se neustále rozpíná a rychlost tohoto rozpínání přitom navíc neustále vzrůstá).
