Student World

Pojem čtvrtého rozměru pronikl do intelektuálního klimatu konce 19. století tak hluboce, že i dramatikové a spisovatelé si z něj dělali legraci. Roku 1891 napsal Oscar Wilde satiru na duchařské příběhy, Strašidlo cantervillské, kde karikuje činnost jisté naivní „Psychické společnosti“ (což je nezakrytý poukaz na Crookesovu Společnost pro psychický výzkum). Wilde píše o dlouho trpícím duchu, který se střetne s novými americkými nájemci Canterville. „Času bylo namále, takže spěšně využil čtvrtého rozměru prostoru jako únikové cesty, zmizel skrz dřevěný obklad stěny a dům ztichl.“
Serióznějším příspěvkem k literatuře čtvrtého rozměru bylo dílo H. G. Wellse. I když je dnes Wells znám především pro svůj příspěvek ke sci-fi literatuře, byl ve své době výraznou postavou intelektuálního života londýnské společnosti a cenili si ho pro jeho literární kritiky a pronikavý vtip. V románu Stroj času z roku 1894 spojil několik matematických, filozofických a politických témat. Popularizoval novou vědeckou myšlenku – že na čtvrtý rozměr lze také nahlížet jako na časový a nikoli nutně prostorový rozměr:

Zřejmě musí každý reálný předmět mít rozměr ve čtyřech směrech: musí mít délku, šířku, tloušťku a – trvání. Avšak pro vrozenou slabost … často tuto skutečnost přehlížíme. Ve skutečnosti jsou čtyři rozměry, tři, které nazýváme směry v prostoru, a čtvrtý, čas. Existuje však tendence nereálně rozlišovat mezi těmi prvními třemi rozměry a posledním, neboť je to tak, že naše vědomí se stále pohybuje v jednom směru podél něj, od začátku do konce našich dnů.

Podobně jako předtím u Plochozemě, o stálou popularitu Stroje času se i celé století po vydání zasloužila ostrá politická a sociální kritika. Wellsovi hrdinové zjišťují, že Anglie roku 802 701 není skvělou baštou moderních vědeckých zázraků, jak předpovídali pozitivisté. Místo toho se ocitají ve státě, kde se třídní boj vymkl kontrole. Dělnická třída je krutě přinucena žít pod zemí, až nakonec dělníci zmutovali na nový divošský lidský druh, morloky, zatímco vládnoucí třída ve své nezřízené zkaženosti zdegenerovala a vyvinula se v zbytečnou rasu skřítků, eloi.
Wells byl předním fabiánským socialistou a použil čtvrtého rozměru, aby ozřejmil konečnou ironii třídního boje. Společenská smlouva mezi chudými a bohatými se zcela zvrtla. Zbyteční eloi jsou krmeni a oblékáni těžce pracujícími morloky, dělníkům však patří konečné zúčtování: morlokové pojídají eloi. Jinými slovy, čtvrtý rozměr se stal zástěrkou pro marxistickou kritiku moderní společnosti, ale v nové obměně: Dělnická třída nezlomí okovy bohatých, jak předvídal Marx. Ona bohaté sní.

***

Čtvrtý rozměr pronikl též do carského Ruska prostřednictvím prací mystika P. D. Uspenského, který uvedl ruské intelektuály do jeho záhad. Jeho vliv byl tak výrazný, že i Dostojevského Ivan Karamazov z Bratří Karamazovových rozjímá během diskuse o existenci Boží nad existencí vyšších rozměrů a neeuklidovské geometrie.
Vlivem historických událostí rozvíjejících se v Rusku měl čtvrtý rozměr hrát v bolševické revoluci podivnou roli. Dnes je tato zvláštní mezihra v dějinách vědy důležitá, protože i Vladimír Iljič Lenin se účastnil debaty o čtvrtém rozměru, která nakonec měla mít po následujících 70 let mocný vliv na vědu v tehdejším Sovětském svazu.i (Ruští fyzikové samozřejmě hráli při rozvoji dnešní desetirozměrné teorie klíčovou roli.)
Poté, co car brutálně potlačil revoluci roku 1905, vznikla uvnitř bolševické strany frakce zvaná otzovisté nebo „bohotvorci“. Soudili, že mužici nejsou zralí pro socialismus; aby je připravili, měli k nim bolševici přistupovat prostřednictvím náboženství a spiritualismu. Ve snaze podpořit své kacířské názory se bohotvorci odvolávali na díla německého fyzika a filozofa Ernsta Macha, který psal o čtvrtém rozměru a o nedávném objevu nové, neslýchané vlastnosti hmoty zvané radioaktivita. Bohotvorci poukazovali na to, že objev radioaktivity francouzským vědcem Henri Becquerelem a prvku radia Marií Curieovou z roku 1896 vyvolal vášnivou filozofickou debatu ve francouzských a německých literárních kruzích. Zdálo se, že hmota se může pomalu rozpadat a objevuje se energie (ve tvaru záření).
Nové pokusy s radiací ukazovaly, že základy newtonovské fyziky se bortí. Hmota, kterou již staří Řekové považovali za věčnou a neměnnou, se před našima očima rozpadala. Uran a radium se oproti vžitým představám v laboratoři měnily v jiné prvky. Někteří se domnívali, že Mach je tím prorokem, jenž nás vyvede z těchto divých končin. On ale ukazoval nesprávným směrem, odmítal materialismus a považoval prostor a čas za výplod našich smyslů. Marně psal: „Doufám, že nikdo nebude obhajovat duchařské příběhy na základě toho, co jsem o této věci řekl a napsal.“
Mezi bolševiky vznikal rozkol. Jejich vůdce Lenin se zděsil. Lze smířit duchy a démony se socialismem? Roku 1908 napsal v exilu v Ženevě obrovské filozofické dílo Materialismus a empiriokriticismus, v němž hájil dialektický materialismus před náporem mystiky a metafyziky. Pro Lenina nedokazovalo záhadné mizení hmoty a energie existenci duchů. Podle něj pouze znamenalo vznik nové dialektiky zahrnující jak hmotu, tak energii. Nebude je již možno považovat za nezávislé jevy, jak tomu bylo u Newtona. Nyní je třeba na ně hledět jako na dva póly dialektické jednoty. Je nutné najít nové zákony o zachování. (Aniž to bylo Leninovi známo, předložil správný princip Einstein o tři roky dříve, v roce 1905.) Lenin dále zpochybnil snadné přijetí čtvrtého rozměru Machem. Nejdříve Macha ocenil za to, že „předložil velmi důležitou a užitečnou otázku n-rozměrného prostoru jako možného prostoru.“ Pak se do něj pustil, že nezdůraznil, že experimentálně lze ověřit pouze tři prostorové rozměry. Matematika může zkoumat čtvrtý rozměr a světy možného, napsal, svrhnout cara je však možno jen ve třech rozměrech!
Na bitevním poli čtvrtého rozměru a nové teorie radiace trvalo Leninovi roky, než vykořenil v bolševické straně otzovismus. Tuto bitvu vyhrál teprve krátce před vypuknutím Říjnové revoluce roku 1917.

Tento text je úryvkem z knihy
Michio Kaku: Hyperprostor – Vědecká odysea paralelními vesmíry, zakřiveným prostorem a desátým rozměrem
Podrobnosti o knize na stránkách vydavatele

autor