Student World

Tak předně, jak lety do vesmíru, tak i potápěni se do hloubek mají společného zejména to, že při obou těchto typech lidského počínání člověk opouští relativní bezpečí zemské atmosféry a vydává se do prostředí, kde by za normálních okolností existovat nemohl. V obou prostředích na člověka číhá řada nebezpečí a na to, aby člověk pod vodou či ve vesmíru přežil, potřebuje poměrně sofistikovanou technologii a výcvik.

Plyny a tlaky mezi životem a smrtí
Jak ve vesmíru, tak ani pod vodou se nedá dýchat. Člověk potřebuje mít s sebou neustálý přísun kyslíku. A podobně jako ve vodě chrání potápěče neoprénový oblek či speciální, tzv. suchý oblek, tak ve vesmíru se astronaut před nehostinným okolním prostředím musí chránit skafandrem a mít s sebou dostatečnou zásobu kyslíku.
Nedostatek kyslíku a udušení není jediným společným nebezpečím, kterému potápěči a také astronauti čelí. Pod vodou například působí na potápěče zvýšený hydrostatický tlak, který má za následek stlačování plynů – zejména dusíku v krvi. Při stoupání ke hladině dochází ke snižování tohoto tlaku, což má za následek rozpínání dusíku. Je-li stoupání příliš rychlé, dochází ke tvorbě drobných bublinek, což vede ke stavu, kterému se odborně říká kesonová nemoc; projevuje se prudkými bolestmi, zejména velkých kloubů, otoky končetin, vyrážkou a svěděním, kašlem, bolestí na hrudi, poruchami citlivosti končetin až jejich ochrnutím, křečemi, někdy halucinacemi a v závažných případech končívá i smrtí.
Dekompresní nemoc hrozí i astronautům. Tlak vzduchu v kosmickém skafandru je totiž nižší, než je na palubě např. Mezinárodní kosmické stanice. Je to z toho důvodu, že kdyby byl stejný, byl by skafandr tak “nafouknutý”, že by se v něm nemohl astronaut vůbec pohybovat. A proto, ještě před tímm, než se mohou astronauti obléknout do skafandru a vystoupit do volného kosmického prostoru, musí projít procedurou zvanou pre-breathe protocol; v jejím rámci cvičí a při tom dýchají čistý kyslík, aby tak ze své krve “vymyli” co nejvíce dusíku a snížili tak riziko vzniku kesonové nemoci.

Ztraceni pod vodou i ve vesmíru
Dokonce i samotný pohyb pod vodou a ve volném kosmickém prostoru má mnoho společného. Jak pohyb ve vodě, tak i pohyb v beztížném stavu klade velké nároky na prostorovou orientaci člověka. U astronauta je zvláště důležitá vlastnost, které říkáme prostorová odvaha – tedy schopnost se orientovat, mít neustálou kontrolu nad svou polohou. I potápěči musí zvládat celou řadu manévrů (často velmi specifických), které se používají jak při běžných ponorech, tak i v nouzových situacích. Tak, jako v potápění existuje tzv. buddy systém, tedy potápění ve dvojici, kdy jeden potápěč dává pozor na druhého, tak i při výstupech do volného kosmického prostoru jeden astronaut jistí druhého.

Výcvik ve vodě
Proto ani nepřekvapuje, že výcvik ve vodě tvoří významnou složku přípravy posádek kosmických misí. Nejenže se vodě nacvičují například nouzové proceduury při přistání na moři (konec konců hladina moří tvoří 71% povrchu naší planety), ale také se v ní trénují jednotlivé kroky, které astronauti provádějí při vycházkách do volného kosmického prostoru. V Johnsonově vesmírném středisku NASA se například nachází tzv. Neutral Buyoance Laboratory, neboli laboratoř neutrálního vztlaku. Jde o obří bazén, ve kterém je ponořena např. maketa Mezinárodní kosmické stanice. Astronauti se k ní ve skafandrech, které jsou vyváženy tak, aby pocit pod vodou co nejvěrněji připomínal beztížný stav, potápějí a trénují úkoly, které budou později plnit při skutečné misi ve vesmíru. A ve speciální podmořské laboratoři, zvané Aquarius, jde příprava astronautů ještě dál. Budoucí posádky kosmických lodí tráví celé týdny v izolovaném prostředí podmořského obydlí, provádí tam různé druhy vědeckých experimentů, podnikají “vycházky” po mořském dně, podobně, jako by to dělali na Měsíci nebo na Marsu.

Ze dna přehrady do vesmíru
Kosmické lety, potápění, dlouhodobý pobyt v izolovaném a nebezpečném prostředí, to všechno jsou společní jmenovatelé také projektu, který se rodí v České republice. Tým nadšenců kolem pracovního potápěče Matyáše Šandy se pustil do stavby unikátního zařízení, laboratoře, která bude po svém dokončení ponořena v hloubce 30 m na dně Slapské přehrady. Hydronaut H3 je podvodní obytný modul, určený pro tříčlennou posádku. Více než 30 tunové zařízení o výtlaku 20 metrů krychlových, bude sloužit jako simulátor pro nácvik zvládání nouzových situací, ke kterým může během kosmické mise dojít. Dlouhodobé pobyty tříčlenných posádek pod hladinou umožní zkoumat vliv stresové zátěže na výkonnost posádek či skupinovou dynamiku. Nutno říci, že na tomto poli výzkumu patří Česká republika ke špičce. Tzv. hyperbarické prostředí (prostředí s vyšším tlakem vzduchu) bude vhodné pro celou řadu výzkumů na poli fyziologie člověka.
Nejen vědci však díky Hydronautu získají unikátní zařízení. Speciální modul nalezne také široké využití ve výcviku policejních a vojenských potápěčů, také hasičů a báňských záchranářů. Ti na Hydronautu H3 mohou nacvičovat například záchranné operace v zatopených prostorách. Své uplatnění má Hydronaut například pro pyrotechniky, pracovní potápěče či odborníky kteří testují speciální technologie pro extrémní prostředí, např. pro vrtné plošiny.

Hydronaut – Mise 1
První “ostrou” operací Hydronautu H3 bude simulovaná mise tříčlenné posádky k asteroidu. Nejde o žádnou fantazii. S podobnou misí ve svých plánech skutečně počítá I americká NASA. Obsahem simulované sedmidenní kosmické mise, zvané Mission One, bude přiblížit se k “asteroidu”, který bude představovat skála a ukotvit se k němu. Posádka poté vystoupí z “kosmické lodi”, provede vrt do skály a odebere její vzorky. Po návratu do modulu bude následovat třídenní návrat, vyplněný dekompresní procedurou (postupné bezpečné snižování tlaku vzduchu) a prováděním celé řady lékařských experimentů.
Jestli a kdy se tento odvážný experiment podaří zrealizovat však záleží zejména na financích. Ty Projekt Hydronaut získává zejména od sponzorů, ale také od nadšenců a fanoušků například prostřednictvím cowfundingové kampaně na webu startovac.cz, kde se do projektu můžete zapojit i vy.
Díky projektu Hydronaut budou lidé zkoumat nejen dno Slapské přehrady, ale také to, čeho jsou schopni dosáhnout a co jsou schopni zvládnout. Ne nadarmo má Projekt Hydronaut ve svém podtytulu heslo “Až na dno lidských možností”. A tak nezbývá než budoucím hydronautům popřát: Zdar a Tlak!

Pokud chcete, aby se tento projekt uskutečnil, máte ještě do zítřka možnost jej podpořit na české obdobě Kickstarteru, službě Startovač – https://www.startovac.cz/projekty/hydronaut-deeplab/

autor Pavel Boháček, Projekt Hydronaut