19.09.2013, 08:41
Jak píše kolega, 100 km opravdu není primárně vybráno proto, že to je hezké číslo. Jedná se o tzv. Kármánovu hranici, v současnosti je to hodnota, která je jednak vcelku běžně používána, jednak je uznávána Mezinárodní leteckou federací FAI. To má i praktický podtext, kvůli uznávání různých rekordů, prvenství, etc. Pojem navrhl vcelku smysluplně velký vědec na poli aerodynamiky a kosmonautiky - Theodore von Kármán. Jedná se o výšku, kdy je rychlost potřebná k vytvoření vztlaku, stejně velká jako první kosmická rychlost (kruhová rychlost). Protože vztlak na křídle letadla je přímo úměrný hustotě vzduchu, která s rostoucí výškou klesá, tj. k vytvoření stejně velké vztlakové síly je nutné stále zvyšovat rychlost. Ve výšce zhruba 100 km by rychlost letadla byla již tak velká, že by dosáhla 1. kosm. rychlosti, tudíž generace vztlaku tímto způsobem ztrácí smysl a začínáme místo atmosférického letu hovořit o kosmickém letu. Hranice 100 km tedy není vybrána náhodně ani z estetiských důvodů, naopak dává vcelku rozumný smysl.
Jsou i jiné hranice, které se používají - NASA dodne užívá hranici 50 mil (80 km) - hranice mezi mezosférou a exosférou a mezinárodní právo definuje hranici kosmického prostoru jako nejnižší výšku, kdy obíhající těleso je schopno dokončit celý oběh Země bez pomoci motorů, přičemž výšku jednoznačně nespecifikuje - dle parametrů oběžné dráhy to vychází v rozptylu zhruba 130 - 150 km. Zde je opět vidět, že jsou možné různé definice, v žádné případě nejsou ovšem vybírány náhodně.
Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/K%C3%A1rm%C3%A1n_lineJak Voyager 1 (ne)opustil Sluneční soustavu
