Student World

Naše pouť druhohorami skončila včera ve chvíli, kdy první dinosauři zdecimovali nejstarší savce. V případě dinosaurů šlo však tehdy ještě stále o malé formy. Ve druhé polovině triasu tekodonti zvolna vytlačovali terapsidy. Velkým tekodonům přitom dinosauři dlouho přímo konkurovat nemohli.

Ještě ve svrchním triasu si museli draví dinosauři dávat dobrý pozor, aby se sami nestali kořistí. Řada forem tekodontů připomínala pozdější dinosaury, jednalo se o obří dvojnohé, rychle se pohybující formy. Délka šest metrů nebyla žádnou výjimkou. V populární literatuře jsou i tyto formy tekodontů obvykle označovány jako "veleještěři".
Nicméně dinosauři disponovali v konkurenčním boji několika výhodami, zřejmě byli například teplokrevní (tato otázka je dosti sporná, u velkých sauropodů známých např.jako brontosauři se často naopak předpokládá, že šlo o živočichy studenokrevné – otázce se budeme věnovat někdy samostatně). Také se zdá, že se starali o svá mláďata, někteří z nich byli pokrytí čímsi na způsob peří a srsti – v řadě znaků nebyli tedy dinosauři protikladem savců, ale spíše jejich obdobou.
Na konci triasu se pak jakoby z ničeho nic objevily i první obří formy dinosaurů, Aliwalia rex z čeledi Herrerosauridae, který byl dlouhý asi 8 metrů a vážil kolem 1,5 tuny.
Aliwalia dorazil živořící terapsidy, ale posléze dokázal triumfovat i nad velkými tekodonty. Podobně úspěšný se stal pouze 3metrový Coelyphius bauri (díky nadlehčenému tělu těžký pouhých 20 kg), který pravděpodobně žil v tisícových smečkách. Tyto tlupy se potulovaly krajem jako nenažrané kobylky a likvidovaly vše živé, co se jim připletlo do cesty, včetně velkých dravců.
Ve stejné době, tj. na samém konci triasu, se objevily i první býložravé formy dinosaurů, předchůdci pozdějších sauropodů, tedy největších zvířat, která kdy obývala zemský povrch.
Na přelomu triasu a jury pak došlo ke srážce Země s kometou či asteroidem (zatímco pozůstatky srážky na konci křídy se dochovaly pravděpodobně na Yucatanu, stopy katastrofy trias/jura jsou lokalizovány do okolí Quebecu).
Následující několikaměsíční mrazivou noc dinosauři přežili, na rozdíl do svých konkurentů, posledních žijících tekodontů, a stali se tak pro zbytek druhohor pány planety – bizarní je, že podobná kosmická katastrofa naopak jejich éru ukončí. Interpretace by mohla být následující: Na konci křídy již byla většina forem dinosaurů velmi specializovaných, především v důsledku "závodů ve zbrojení" mezi býložravými a masožravými druhy. Dinosauři nejevili proto již dostatečnou plasticitu.

(Zdroj: Jaroslav Mareš: Záhada dinosaurů, Svoboda-Libertas, Praha, 1993)

autor Pavel Houser