Student World

Vědci jsou v tuto chvíli optimističtí ohledně možností záchrany vzorků slunečního větru získaných sondou Genesis, která se s nimi při návratu na naši planetu zřítila na zemský povrch. Ačkoliv byl kontejner se vzorky při tvrdém dopadu poničen, zdá se, že přesto bude možno splnit většinu cílů této kosmické výpravy.

Sonda Genesis, postavená v rámci programu relativně levných sond Discovery, odstartovala 8. srpna 2001. Cílem výpravy byl sběr částic slunečního větru a jejich návrat zpátky na Zemi, kde měly být v laboratořích analyzovány. Genesis se přemístila do blízkosti Lagrangeova bodu L1 soustavy Země-Slunce – vzdáleného 1,5 miliónů kilometrů od naší planety – kde se kompenzuje gravitace obou těles. Po dobu 27 měsíců zde zachytávala vzorky částic proudících od mateřské hvězdy. Následně se s nimi vrátila zpět k Zemi a 8. září se od ní oddělilo návratové pouzdro, které mělo vzorky dopravit dolů na povrch. Sestup atmosférou měl být bržděn padáky, za které by modul posléze nad státem Utah zachytili piloti vrtulníků. I měkké přistání na padácích bylo totiž považováno za příliš tvrdé pro křehké kolektory slunečních části uvnitř pouzdra. Padáky se ovšem neotevřely a pouzdro tvrdě dopadlo na zemský povrch rychlostí asi 320 kilometrů za hodinu. Výprava za 264 miliónů dolarů se zdála být ztracená.

Částice slunečního větru zachycovala pětice kolektorů o ploše necelého metru čtverečního, skládajících se z 55 šestiúhelníkových dlaždic o průměru asi 10 cm. Dlaždice byly vyrobeny z různých materiálů – od křemíku přes germanium až po umělý diamant. Variabilita materiálu umožnila zachycení různých částic tvořících sluneční vítr.

Sluneční vítr je proud elektricky nabitých částic proudících nepřetržitě od Slunce do všech směrů. Vědci se domnívají, že se nejedná o nic jiného než vzorek původního oblaku prachu a plynu, ze kterého vzniklo samotné Slunce i celá naše planetární soustava. Od studia těchto částic si slibují detailnější pochopení procesů, které vedly ke zformování Slunce i planet a v konečném důsledku i vzniku života na zemském povrchu. Proto byla výprava pojmenována Genesis. Zvláštní důraz je přitom kladen na měření zastoupení izotopů kyslíku 16, 17 a 18.

Po počátečním zklamání a zděšení začali být vědci ohledně přínosu této kosmické výpravy optimisty. První průzkum rozbitého návratového pouzdra jim totiž dal naději, že ne-li všechny, tak alespoň většinu původních cílů mise bude možno přeci jenom naplnit. Návratové pouzdro je sice rozbité, kontejner se vzorky prasklý, jeho obsah kontaminovaný částicemi půdy i zemské atmosféry a křehké sběrné plochy rozlámány. Navzdory těmto skutečnostem se však zdá, že vzorky budou moci být analyzovány a získaná data nakonec poslouží zamýšlenému účelu.
Jeden z hlavních cílů, tzv. koncentrátor zaměřený právě na zmíněné izotopy kyslíku, se zdá být téměř netknutý. Nejdříve ale bude nutno provést řadu testů, které napoví jak nejefektivněji odstranit kontaminaci vzorků pozemským materiálem a teprve potom budou moci být zkoumány.

Příčiny, proč se neotevřel žádný z padáků a pouzdro se zřítilo, nejsou zatím známy. Objevily se pouze spekulace ohledně možného problému s bateriemi. Pro zjištění důvodů byla ustanovena vyšetřovací komise. Její závěry budou jistě zajímat i další týmy, které připravují návrat vzorků ze Sluneční soustavy na Zemi. V první řadě pak tým sondy Stardust, jež by měla na počátku roku 2006 dopravit na Zemi kometární částice, které zachytila v blízkosti komety Wild 2.

autor Pavel Koten