Nad knihou: Výstřední vesmír

Astronomie |

Kniha neukazuje kosmologii jako teoretický obor někde mezi filozofií, matematikou a estetikou. Autor není teoretikem, ale praktickým astronomem, a jeho práce ilustruje posun kosmologie směrem k experimentální vědě. Pracné pořizování snímků z dalekohledů, denní mravenčí práci, počítačové vyhodnocování a mnoho slepých uliček je promíšeno se snahou získat prvenství v publikování výsledků. Publikovat první, ale zároveň až ve chvíli, kdy se minimalizuje riziko pořádné ostudy.




Starší knihy o kosmologii obvykle končily otázkou, zda se náš vesmír bude nadále rozpínat, nebo zda koncem světa bude zrcadlový sourozenec velkého třesku – velký krach (respektive "křach", v češtině není v tomto ohledu terminologie ustálená).
R. Kirchner přináší ve Výstředním vesmíru odpověď – dnes můžeme pozorovat, že rozpínání vesmíru se neustále zrychluje. Jakkoliv se autor pochopitelně poněkud zdráhá vynášet kategorické soudy o tom, co se stane za 100 miliard let, vychází mu pro tuto dobu svět globálně ochlazený do stavu tepelné smrti. Další galaxie kvůli zvětšujícímu se rudému posuvu už vůbec nepůjde pozorovat, což je důvodem odvést příslušnou práci co nejrychleji :-). Jak se hmota od sebe bude vzdalovat, bude slábnout i gravitační sevření, které rozpínání trochu drží na uzdě – takže nakonec se vesmír de facto doslova rozprskne.
Objev zrychlujícího se rozpínání vesmíru vyhlásil časopis Science za vědecký průlom roku 1998 a tyto výsledky potvrdila i měření sondou WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe, Wilkinsonova sonda do nehomogenity reliktního záření) v roce 2003.
Výstřední vesmír neukazuje kosmologii jako teoretický obor stojící někde mezi filozofií, matematikou a estetikou. Autor zdůrazňuje, že není teoretikem, ale praktickým astronomem a jeho práce ilustruje velmi významný posun kosmologie směrem k experimentální/empirické vědě. Nezanedbatelnou měrou k tomu přispěl pokrok pozorovací techniky – atraktivnost jednotlivých vědeckých institucí je zde přímo hodnocena podle toho, jak velký mají dalekohled (v minulosti právě toto prvenství přispívalo k prestiži Caltechu). Pracné pořizování a vyhodnocování snímků z dalekohledů, denní mravenčí práci, počítačové vyhodnocování a mnoho slepých uliček a nejistot je promíšeno se snahou získat prvenství v publikování výsledků. Publikovat jako první, ale zároveň až ve chvíli, kdy se minimalizuje riziko pořádné ostudy. Druhou stranou tohoto realismu je ovšem snížená čtivost textu, alespoň pokud na něj pohlížíme měřítky populárně vědecké literatury. Není to rozhodně Green, Barrow ani Hawking, Kirshner se utápí v detailech, jeho snaha oživit text příhodami ze života jednotlivých aktérů také vyznívá hluše (ve stylu "zatímco já pracoval, manželka si malovala nehty").
Kromě zrychlujícího se rozpínání vysvětluje Výstřední vesmír také současné pohledy na kosmologickou konstantu, temnou hmotu i temnou energii. Kosmologická konstanta, kterou Einstein prohlásil za největší omyl svého života, se slavně vrátila do hry. Právě ona, jakýsi "záporný tlak vakua" je nejspíš zodpovědná za pozorované zrychlující se rozpínání vesmíru, vztah mezi kosmologickou konstantou a temnou energií ovšem není úplně jasný.
Co se týče temné hmoty, autorovi vychází, že není tvořena "neviditelnými" baryony a ani neutriny (byť ty mají nenulovou klidovou hmotnost). O její podstatě dnes nic nevíme. Klasická hmota představuje jen naprosto marginální část vesmíru (třetina je temná hmota a dvě třetiny připadají na temnou energii) a tato skutečnost může mít zajímavé interpretace. Na jednu stranu to můžeme chápat v koperníkovském smyslu tak, že jsme ve vesmíru naprosto bezvýznamní – nejenže Slunce je jen z jednou hvězd, ale celá klasická hmota představuje jen jakési drobky ze stolu, nedůležité smetí. Na druhé straně ale právě fakt, že jsme z něčeho takhle exotického, můžeme naopak použít na podepření vlastní výjimečnosti – a v tomto smyslu výjimeční opravdu jsme, alespoň nevíme nic o tom, že by temná hmota dokázala vytvářet nějaké komplikovanější struktury.
V knize samozřejmě najdeme i další témata současné kosmologie, bránové světy, inflační teorii apod. (superstruny i představa dvanáctistěnového vesmíru scházejí). Informačně je to hodně zajímavé, ostatní knihy se skoro opakují a popisují stále dokola totéž, Výstřední vesmír je skutečně nový. Škoda jen, že je dost nepodařeně napsaný…

Robert P. Kirshner: Výstřední vesmír
Přeložil Jiří Podolský, Paseka 2005, 316 stran, 299 Kč
Podrobnosti http://www.paseka.cz/80-7185-729-7.html

Související článek:
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/17C02B930CE4B745C1256E970048C72F O kosmologii s Lubošem Motlem








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.