Největší trojúhelník hyperbolického světa

Matematika |

Neeuklidovské geometrie se zakřivením ve čtvrtém rozměru nám připadají jako něco velmi složitého a obtížně představitelného. Hyperbolická geometrie je však paradoxně v řadě případů naopak jednodušší. Podle Rogera Penroseho je vůbec nejelegantnější, takže Penrose sám by si přál, aby svět byl právě takovýto.




Neeuklidovské geometrie se zakřivením ve čtvrtém rozměru nám připadají jako něco velmi složitého a obtížně představitelného. Hyperbolická geometrie je však paradoxně v řadě případů naopak jednodušší. Podle Rogera Penroseho je vůbec nejelegantnější, takže Penrose sám by si přál, aby svět byl právě takovýto.

“Hyperbolická geometrie má v sobě něco obzvláště elegantního. Bylo by velmi krásné, alespoň podle mého vkusu, kdyby vesmír byl vybudován tímto způsobem.”
Jako příklad uvádí Penrose vzorec pro obsah trojúhelníku z jeho úhlů, který platí v hyperbolickém světě:

180 – alfa – beta – gama = konstanta * obsah

Zdroj: Roger Penrose: Makrosvět, mikrosvět a lidská mysl, Mladá fronta, Praha, 1999

Skutečně krásný vzorec, zejména pokud ho srovnáme s neelegantním vztahem pro obsah trojúhelníku z geometrie rovinné (o odvozování Heronova vzorce jsme se pokoušeli i tady na Science Worldu).
Ze vzorce vyplývá, že v hyperbolické geometrii úhly určují jednoznačně trojúhelník, a proto z nich můžeme vypočítat obsah. V euklidovské geometrii jsou trojúhelníky se stejnými úhly pouze podobné a Heronův vzorec musí vycházet z délky stran.
Konstanta v rovnici odpovídá celkovému zakřivení prostoru "ve 4. rozměru". Ze vzorce pro hyperbolický trojúhelník vyplývá, že čím je obsah trojúhelníku v tomto světě větší, tím větší musí být člen na pravé straně rovnice a tím více se součet úhlů musí odchylovat od 180 stupňů. Tento závěr dobře koresponduje s tím, že na malých měřítcích může eukleidovská a hyperbolická geometrie splývat (možná tomu tak je v našem vesmíru). Čím větší trojúhelník, tím více se projevuje zakřivení.
Zajímavé také je, že pro konkrétní hyperbolický svět s konkrétní hodnotou konstanty můžeme zjistit největší možný trojúhelník vůbec – tj. takový útvar, který má obsah svých úhlů limitně jdoucí k nule. Větší trojúhelník v příslušném hyperbolickém světě již prostě sestrojit nelze – trochu paradoxně, protože hyperbolický svět je sám nekonečný, na rozdíl od do sebe uzavřené geometrie sférické/eliptické.








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.