Student World

V Proceedings of the National Academy of Sciences vyšel materiál rozsáhlého týmu o tzv. paradoxu holocénu. V posledních 10 000 let se hladina oxidu uhličitého zvyšovala až asi o 20 ppm před začátkem 20. století. Celkově lze říci, že led jako celek ustupoval. Z toho by mělo vyplývat, že svět se oteploval – samozřejmě nikoliv rovnoměrně a v některých oblastech docházelo k ochlazení, v Evropě např. ve 13.-14. století a pak v průběhu malé doby ledové v 16.-19. století. Nicméně jako celek by trendem posledních tisíciletí mělo být oteplování.

Empirická data ale ukazují, že v ve druhé polovině holocénu jako celku probíhalo naopak ochlazování, a to až do počátku průmyslové revoluce. Liu na druhé straně používá dost robustní modely a z nich stále vychází, že neexistují vlivy, které by v holocénu mohly vyvážit nárůst CO2 a tání ledu (což mj. zase mění barvu povrchu a tmavší povrch pak má tendenci dále přispívat k oteplování). Hned se jako výklad nabízí třeba zahrnutí vlivu sopečné činnosti, Liu však tvrdí, že ta během holocénu nebyla nijak výrazná a jednotlivé výbuchy mohly způsobit ochlazení leda na pár let. Vzorky ani nenaznačují kolísání množství prachu v atmosféře nebo masivní změny celkové hmoty pozemské vegetace, což by také mohly být faktory, které by s teplotou hnuly.

Liu tedy uzavírá, že modely a experimentální data nesouhlasí a někde musí být chyba. Samozřejmě může být problém i v datech, že nejsou dostatečně reprezentativní (poznámka: možná jsou selektivní právě proto, aby se z „přirozeného“ poklesu dala o to působivěji vytvořit ona trapná hokejka?), nebo jsou na vině naopak modely a vliv CO2 na klima není zdaleka tak dominantní… Každopádně pokud teorie nedokáže ani popsat/vysvětlit minulost, proč pak věřit jejím předpovědím budoucnosti?

Zdroj: Phys.org

autor Pavel Houser