Student World

Poziční číselná soustava představuje obrovský pokrok – pokud máte navíc k dispozici nulu, můžete náhle libovolně velké číslo napsat pomocí omezeného množství číslic. Kdy se ale poziční číselná soustava objevila?

Nebylo to rozhodně u Řeků, nebylo to u Římanů ani u starých Egypťanů. Nulu i poziční systém znali Mayové, pro Evropu však samozřejmě tento zdroj nebyl relevantní. Arabské číslice i nuly pocházejí, jak se standardně uvádí, z Indie. Jenže vývoj nebyl takto jednoduchý a poziční systémy vznikaly komplikovaněji. Dokonce se zrodily několikrát (obvykle v nehotové podobě) a zase dočasně zanikaly.

Místo první: Mezopotámie
Poziční číselnou soustavu používali již před rokem 2000 př. n.l. Sumerové. Základem soustavy byla šedesátka, systém se však používal pouze pro matematické texty. Protože se nedošlo k důslednému používání nuly (někdy se na místě chybějící cifry dělala mezera), byla soustava poněkud neohrabaná a v řadě případů samozřejmě také nejednoznačná. Ve starobabylónské době začal převládat desítkový nepoziční systém.

Místo druhé: Indie a dálný východ
V 7. století jsou doloženy nápisy obsahující nulu ve formě malého kroužku z Kambodže. V Indii se nula objevuje až v 9. století. Indický název pro nulu šunja (prázdný, prázdnota – mj.i filosofický pojem v některých směrech buddhismu) se přes arabský svět dostal i do Evropy, kde dodnes žije ve výrazu "cifra". V arabském světě se indický systém rozšířil v průběhu 9. století.

Místo třetí: Mayové
Mayská číselná soustava byla poziční. Zajímavé je, že Mayové ani Aztékové nepočítali podle jednotného základu, jejich soustavy byly kombinací osmnáctkového a dvacítkového systému. Předpokládá se, že příčinou bylo přiblížit systém kalendáři (18 * 20 zhruba odpovídá počtu dnů v roce).

autor Pavel Houser