Systémy, které se dokáží samy léčit

Technologie |

Software a hardware schopný automaticky odstraňovat vlastní poruchy je na dohled.




V současnosti platí, že většinu poruch IT systémů musí řešit lidská obsluha. Ať už jde o selhání softwaru nebo hardwaru, automatizované nástroje jsou schopny pouze pomoci se sběrem případně s analýzou podkladů pro konečné rozhodnutí, jehož tíha však už leží na člověku. Ve vývoji jsou ovšem již systémy, které budou selhání řešit kompletně samy.
Před několika lety přestal v serveru jisté pojišťovny fungovat proces uzamykání souborů, přičemž dodavatel nebyl schopen vytvořit záplatu, která by chybu opravila. V důsledku této chyby mohlo za určitých okolností k jakémukoli souboru přistupovat více uživatelů současně a provádět nad ním operace, které způsobovaly nekonzistence.
Nick van der Zweep, IT administrátor pojišťovny, nakonec vytvořil vlastní skript, jenž jednoduše restartoval proces uzamykání souborů pokaždé, když došlo k jeho selhání — zhruba každých deset minut. „Bylo to lepší, než abych měl na krku stovky děsně naštvaných uživatelů,“ vzpomíná. Van der Zweep je nyní ředitelem pro virtualizaci a utility computing firmy Hewlett-Packard.
Van der Zweepův skript byl ranným příkladem samozotavitelného softwaru, obecné kategorie, jež si získává stále větší pozornost výzkumníků i výrobců, jakými jsou společnosti HP, IBM nebo Computer Associates.
Samoopravné funkce pro své produkty však aktivně zkoumá a vytváří i mnoho dalších firem. Na trhu jsou již produkty, které automaticky opravují komponenty nebo subsystémy jako třeba servery, které jsou vytíženy na maximum své kapacity. (V daném případě je program schopen automaticky přidat více serverů nebo bladů). Analytici tvrdí, že během příštích dvou až pěti let se bude pozornost zaměřovat na systémy, které jsou schopny automaticky opravit celé kombinace aplikací, výpočetních zdrojů nebo systémů pro ukládání dat.

Počítače a sebeuvědomění

Existuje několik definic samozotavení se a ty se od sebe poměrně významně liší. „Samozotavení znamená, že v případě výskytu problémů s infrastrukturou je tato schopna se s nimi vypořádat,“ vysvětluje třeba Alan Ganek, viceprezident pro autonomní computing společnosti IBM.
Ganek uvádí, že když IBM provozovala webové stránky pro tenisový turnaj U.S. Open, software řešil špičky v zatížení přidáním výpočetního výkonu z dalšího serveru, aby tak zachoval vysokou dostupnost služeb.
„Samozotavení je schopnost libovolné technologie monitorovat sama sebe, automaticky zjišťovat problémy a následně začít aplikovat řešení, které tyto problémy obejde nebo odstraní,“ definuje uvedený termín zase Jean-Pierre Garbani, analytik firmy Forrester Research. Například produkty HP jsou podle něj schopny odhalit nadcházející selhání procesoru zjištěním jednobitových chyb ve vyrovnávací paměti a jsou schopny automaticky zapnout na stanici zákazníka procesor jiný.
Pokud se zamyslíme nad dvěma výše uvedenými příklady, pak je zřejmé, že samozotavení může obsahovat jak prvky takzvaného utility computingu (tedy shromažďování využitelných výpočetních zdrojů v případě potřeby), tak autonomní computing (například opravení základního systémového problému, pokud k němu dojde).
Richard Ptak, analytik bostonské společnosti Ptak, Noel & Associates, poznamenává, že samotný pojem samozotavení je zmatený, avšak aby byl systém skutečně samozotavitelný, pak podle něj musí vykonávat čtyři funkce: monitorování sebe sama, samočinnou analýzu, plánování a vykonávání. Dnešní systémy podle něj tyto čtyři funkce implementují s různými stupni vyspělosti.
„Skutečnou výzvu představuje prosazení implementace všech čtyř uvedených kroků na nejnižších úrovních -– na úrovni jednotlivých zařízení a obvodových prvků,“ říká Ptak. Předpovídá, že během dvou let vytvoří někteří výrobci samoopravné čipy, které budou během čtyř let schopny podporovat samoopravná zařízení; za zhruba další rok by mohly následovat organické obvody, jež budou schopny se samy přizpůsobit a napravit své chyby a selhání. Výrobci podle Ptaka začnou pravděpodobně během několika měsíců spolupracovat na spojení čtyř fází samozotavení.

V síti

Výzkumníci Georgia Institute of Technology se snaží prostřednictvím zařízení darovaného firmou IBM vytvořit samoopravné systémy pro firemní prostředí. „Zkoumáme, jak zlepšit schopnost systémů reagovat na výpadky a další událostí rychleji než dnes,“ vysvětluje Karsten Schwan, ředitel Centra pro experimentální výzkum počítačových systémů.
„Jednou z oblastí výzkumu se stane nalezení cest, jak by systémy mohly provádět automatické opravy napříč síťovými vrstvami — od fyzické první vrstvy až po sedmou aplikační vrstvu — třeba s využitím síťového middlewaru,“ upřesňuje Schwan.
Dnes například protokol TCP zpomaluje odesílání paketů na nižších síťových vrstvách, a to zvláště pokud zahrnují bohatý multimediální obsah. „To serverům běžícím nad TCP nemusí vždy vyhovovat,“ říká Schwan. „S patřičným middlewarem by systém mohl rozhodnout o podniknutí určitých kroků ovlivňujících přenos, jako je vyšší komprese multimediálního obsahu, přidělení více procesorových zdrojů, nebo dokonce třeba odeslání náhledu namísto celého obrázku,“ tvrdí.
Také agentura DARPA (Defence Advanced Research Projects Agency) vyhodnocuje návrhy na podporu výzkumu a testování samoopravných systémů pro vlastní program Self-Regenerative Systems. Vedení války po sítích vyžaduje podle představitelů DARPA robustní systémy, které jsou schopny automatické a dynamické odezvy na náhodné i úmyslné chyby.

Tento článek je překladem z amerického Computerworldu a jeho čeká podoba vyšla v CW 10/2004.








Související články




Komentáře

27.07.2014, 09:43

.... ñïñ!!...

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.