Student World

Tato forma se objeví, když je voda zahřátá na 373 C při tlaku 217 atmosfér (25 MPa). Jedná se o speciální fázi s vlastnostmi někde mezi kapalinou a vodní párou.

Když se superkritická voda dostane do styku s oxidovatelnými látkami, např. organickými, dojde k velmi bouřlivé oxidaci. Voda zde ovšem funguje jako katalyzátor oxidace vzdušným kyslíkem (reakce alkalických kovů či kovů alkalických zemin s vodou o různých teplotách je jiný případ). Zatímco běžná voda (běžný, nikoliv řecký) oheň hasí, zde oxidaci spouští. Celá reakce může, ale nemusí být provázena viditelným plamenem.

Jak to souvisí s Mezinárodní kosmickou stanicí ISS? Mike Hicks z Glenn Research Center (Ohio) vede nyní společný projekt NASA a francouzské kosmické agentury CNES, který zkoumá kritickou vodu právě zde. Porozumění mnohým jevům nám prý komplikuje gravitace, zde je její vliv odrušen. Studuje se zde především chování superkritické vody s ohledem na rozpustnost. Obecně lze říci, že v superkritickém bodě začíná voda lépe rozpouštět organické látky a hůře anorganické. Proto dochází k vysrážení solí, ty různě potahují stěny reaktorů, mohou urychlovat korozi nebo zanášet systém.

Uvažuje se, že oxidační reakce v prostředí superkritické vody by se mohla uplatnit při čištění odpadních vod, které by se zahřály a zapálily. Tato forma oxidace by měla být úplná, de facto by (z organického uhlíku) vznikala jen voda a oxid uhličitý, bez toxických produktů. Samozřejmě jde o poměrně energeticky i jinak nákladný proces.

Popsaný způsob likvidace kalu se již zkušebně využívá ve floridském Orlandu, s čištěním superkritickou vodou experimentuje i americké námořnictvo.

Zdroj: Phys.org

autor Pavel Houser