Lidské rozhodování je činěno za podmínek rizika či nejistoty. Od rozhodování mezi výnosným, ale nejistým zaměstnáním, přes volbu způsobu spoření na penzi, po odchod z nešťastného manželství, vytváříme svá rozhodnutí založené pouze na očekávaném stavu nejistého světa.
V novém čísle Science S. M. Tom a kol. publikovali článek o neuronálních korelátech rozhodování za rizika. V rámci experimentu obdrželi "pokusní" studenti 30 dolarů a byli posléze tázáni, zda se budou účastnit různých typů her „hod mincí“. Při rozhodování byli skenováni fMRI a výsledek sázky se dozvěděli až ex post, když experiment skončil.
V průměru byli hráči ochotni účastnit se hry s 19 dolary výhry a 10 dolary prohry, výsledky však měly poměrně vysoký rozptyl. Někteří vysoce rizikově averzní hráči by hráli jen za poměru 60 dolarů / 10 dolarům ve prospěch výhry, jiní, hazardéři, se spokojili i s poměrem 11 / 10. Těmto výsledkům pak odpovídala i odlišná aktivace mozkových částí – ti, u nichž došlo k intenzivnější aktivaci určitých částí mozku, prokázali i vyšší citlivost ke ztrátám (relativně k ziskům) – tj. vyžadovali vyšší poměr výhry ke ztrátě. Studie potvrdila dřívější výsledky, které ukazovaly, že již pouhé přemýšlení o výhře vede k aktivaci prefrontální kůry či ventrálního striata – jejich aktivaci vyvolávají i další podněty jako sex, sladkosti, příjemný obličej či kokain [uvádění tohoto seznamu je v neuroekonomických studiích až obsedantní]. Naopak deaktivaci stejných oblastí vyvolalo přemýšlení o prohře.
Poněkud překvapující bylo, že se při prohře neaktivovaly ty části mozku, u nichž se dříve zjistilo, že se aktivují při strachu či úzkosti, například amygdala nebo insula.
Převzato z http://blog.inbes.org/, upraveno
