Student World

Jiří Městecký, prof., MUDr., CSc.
University of Alabama at Birmingham, USA

„AIDS – proč ještě nemáme vakcínu“
Pandemie způsobená virem lidské imunodeficience (HIV-1) si za posledních dvacet let vyžádala přes dvacet milionů životů. Přes všechna preventivní opatření, kolem 15 000 lidí je infikováno každým dnem, hlavně v Africe a nyní též v Asii. Na rozdíl od viru způsobujících SARS (Severe Acute Respiratory Syndrom) proti němuž byla vyvinuta vakcína během několika měsíců, veškeré téměř dvacetileté snahy týkající se vývoje účinně preventivní vakcíny proti HIV-1 nebyly zatím úspěšné. Důvodů je mnoho. Není jisté, který z mechanismů obrany – přítomnost virus-neutralizačních protilátek v krvi a ve vnějších sekretech, či indukce bílých krvinek (lymfocytů) schopných zabíjet virem infikované buňky – zajišťuje nejúčinnější obranu. Bezpochyby protilátky mohou zabránit infekci, ale podstatně neovlivní hladiny viru v krvi či tkáních infikovaného člověka. Navíc, kolem 80% všech HIV-1 infekcí se přenáší slizniční cestou – pohlavním stykem přes genitální či střevní sliznice, které vykazují velmi rozdílné obranné mechanismy a vyžadují jiné cesty vakcinace. Nicméně hlavním problémem ve vývoji vakcín je neobyčejná proměnlivost HIV-1, která způsobuje selhání imunitní odpovědi proti virům s minimálními strukturními rozdíly. Velké množství a proměnlivost cukerné složky antigenů přítomných na povrchu HIV-1 viru znemožňuje vazbu účinných obranných protilátek. Slibné výsledky, které ukazují, že cukerné složky těchto antigenů se mohou podílet na indukci protilátek neutralizujících široké spektrum HIV-1 virů, vyžadují aby důležité antigeny byly tvořeny lidskými buňkami, neboť buňky jiného původu (bezobratlí, rostliny, jiní obratlovci) připojují cukry odlišného složení. Nové vakcinační přístupy jako je imunizace pomocí DNA kódující HIV-1 antigeny, a která využívá biosyntetického aparátu lidských buněk, včetně připojení cukrů, je jistě jednou ze slibných cest přípravy vakcín.
Nepříznivý epidemiologický výhled do budoucnosti HIV-1 infekce i přes veškerá preventivní opatření a vývoj protivirových přípravků, které jsou v rozvojových zemích finančně nedostupné, jen podtrhává důležitost práce na HIV-1 vakcinacích jako jediném efektivním způsobu prevence šíření HIV-1 infekce.

Emil Skamene, MD, PhD., PRCP(C), FRSC.
MCGillova univerzita, Montreal, Quebec, Kanada

„Tuberkulóza a astma – setkání na křižovatce genetiky a civilizace“
Vloni jsme oslavili oficiální ukončení výzkumu sekvence lidského genomu, vyvrcholení mnoha let tvrdého výzkumu. Nyní, kdy čas trochu utlumil zářivá světla vědeckého úspěchu, je důležité ohodnotit biologicky a společensky význam tohoto důležitého mezníku. Na poli lékařství je interpretace genetiky zvláště náročná u takzvaných „komplexních rysů“, kde fenotyp choroby závisí na interakci mnoha genů, jejichž exprese je závislá na vlivech prostředí.
Dvě nemoci, které jsou předmětem této přednášky, nemají zdánlivě moc společného kromě toho, že obě postihují plíce. Jak astma, tak tuberkulóza jsou, biologicky výsledkem genetické zranitelnosti. Geny náchylnosti na obě nemoci jsou rapidně identifikovány. Tato genetická náchylnost se může projevit (anebo může zůstat skryta) a, překvapivě, hladina této exprese je závislá na stupni civilizace.
Výskyt obou nemocí celosvětově velmi nápadně vzrůstá. Statistiky astmatu rapidně rostou ve vyvinutém světě, pravděpodobně následkem zvýšené hygieny a sníženému výskytu infekcí, včetně tuberkulózy. Statistiky tuberkulózy se zvyšují hlavně v rozvojových zemích ze dvou důvodů, které jsou také následkem „civilizace“: infekce HIV a iatrogenně-navozená rezistence mykobakterií na antibiotika.
V obou případech má tlak civilizace za následek „lenivou“ imunní odpověď, kde genetická variace ve velice senzitivním a komplikovaném receptorovém systému vede ke zvýšené náchylnosti na astma a tuberkulózu ve světové populaci.

JAK HODNOTIT A FINANCOVAT VĚDU?

Pavel Drábek, prof. RNDr., DrSc.
Západočeská univerzita v Plzni

„Financování vědy a hodnocení jejích výsledků“
Chci poukázat zejména na některá úskalí, která souvisí s přeceňováním některých kvantitativních ukazatelů, které mohou vést, v případě jejich uplatnění, k nežádoucím zkreslením a deformacím při hodnocení výsledků a efektivity vědecké práce jednotlivců i týmů. Jako alternativu bych chtěl předložit k diskusi některé jiné, kvalitativní ukazatele, které do současné doby nebyly brány v úvahu vůbec, nebo pouze okrajově.

Milan Elleder, prof., MUDr., DrSc.
1.LF a VFN UK, Praha

„Co chybí, aby se Česká republika stala vědeckou velmocí“
K dosažení tohoto náročného cíle je třeba zavést a dlouhodobě využívat efektivní systém mezinárodní evaluace vědeckého výkonu, který by umožnil posoudit aktuální i potenciální ohniska vědy. Přednostně distribuovat velkorysou finanční podporu na tyto instituce, aby jim byl umožněn nejen kvalitní výzkum, ale i personální expanse. Vytvořit atraktivní podmínky pro zahraniční vědecké pracovníky. Získat politickou podporu pro investice do rozvoje vědy. Realizovat všechny kroky v otevřeném, kompetitivním, mezinárodním kontextu. Konečný cíl – silná efektivní věda produkující významné výsledky v oblasti základního, cíleného i aplikovaného výzkumu.

Jiří Wiedermann, prof., RNDr., DrSc.
Ústav informatiky AV ČR, Praha

„Proč nám nefunguje věda tak, jak bychom si přáli“
Výkonnost a postavení národní vědy ve světovém měřítku závisí zejména na jejích vědeckých osobnostech a na podmínkách, v jakých tyto osobnosti a celá věda fungují. Máme u nás dost vědeckých osobností? Vytváříme jim podmínky pro jejich práci? Staráme se o výběr a růst talentů? Organizujeme, řídíme a hodnotíme vědu způsobem, který ji prospívá? Odpovědi na tyto otázky jsou klíčem k pochopení příčin stávajícího stavu naší vědy a východiskem pro jeho nápravu.

***

Učená společnost České republiky se hlásí k tradicím Královské české společnosti nauk (zal. roku 1784) a České akademie věd a umění (zal. roku 1890) a navazuje na ně. Její program se nikterak neliší od programu učených společností v jiných zemích. Jde o podporu vzdělanosti, vědy a kulturní atmosféry nejen v České republice, ale i ve stycích mezi státy a národy. Společnost má rysy, jež jí tuto činnost usnadňují: sdružuje badatele bez ohledu na instituci, k níž příslušejí, a sbližuje humanisty s přírodovědci. To je cosi, co je pro zdárný chod lidské společnosti v 21. století nadmíru žádoucí.
Učená společnost ČR vznikla z iniciativy prof. Otto Wichterleho (1913-1998) a prof. Rudolfa Zahradníka na slavnostním zasedání v historickém Vlasteneckém sále pražského Karolina dne 10. května 1994 za účasti 36 zakládajících členů, kteří pak byli dne 24. května téhož roku přijati prezidentem republiky Václavem Havlem na Pražském hradě.
Členy Učené společnosti se mohou stát významné domácí vědecké osobnosti z oblasti přírodních i humanitních věd na základě dvoukolové tajné volby při valných shromážděních, která se konají každoročně v květnu. Na těchto shromážděních se obdobně volí i zahraniční čestní členové, z větší části z řad českých exulantů XX. stol. Seznam členů i další aktivity Učené společnosti jsou přístupné na internetové adrese Učené společnosti http://www.learned.cz.
Učená společnost je řízena předsedou a šestičlennou Radou, volenými na dvouleté funkční období, přičemž tito funkcionáři mohou být zvoleni pouze dvakrát po sobě. Současným předsedou US ČR je astrofyzik RNDr. Jiří Grygar, CSc.
Učená společnost pořádá plenární členské schůze jednou měsíčně vždy od září do června. Na nich přednášejí členové či pozvaní hosté o aktuálních vědeckých problémech za svých oborů. Kromě toho připomínají významné vědecké osobnosti české i světové scény minulosti v kratších medailoncích. Od r. 1998 pořádá Učená společnost obvykle dvakrát ročně veřejné přednášky v budově Akademie věd ČR v Praze, věnované nejvýznamnějším otázkám soudobých přírodních a společenských věd.
Od r. 1996 uděluje Učená společnost ČR prestižní ceny za původní vědecké práce v kategorii seniorů a juniorů (vědců do 35 let věku). Zásluhou sponzorů jsou tyto ceny dotovány většími finančními částkami a v této době se staly významným domácím oceněním vědeckých pracovníků. K tomu přibylo od r. 1998 oceňování středoškolských studentů gymnázií cenami za odbornou činnost. O ceny pečuje po finanční stránce Nadační fond pro podporu vědy při Učené společnosti ČR, vedený v současné době Prof. RNDr. Martinem Hamplem, DrSc., a šestičlenným výborem.
Valná shromáždění Učené společnosti jsou každoročně věnována též souhrnným aktuálním tématům, k nímž připravují úvodní slovo jak členové Učené společnosti, tak pozvaní hosté.
Učená společnost České republiky je registrovaným občanským sdružením a jejím jediným příjmem jsou členské příspěvky řádných členů. V posledních letech k nim přibyla dotace od Rady vědeckých společností, což např. umožnilo vydat brožuru o činnosti Učené společnosti s biogramy jejích členů, zřídit internetovou stránku či propagovat veřejné přednášky.

autor