Student World

Darwin nebyl sám, kdo přišel s teorií přírodního výběru. Tím druhým byl tehdy mladý přírodovědec Alfred Russel Wallace. Přesto se dnes ve školách učí téměř jen o Darwinovi. Teorie přírodního výběru je svázána s jeho jménem, mluví se přímo o (neo)darwinismu. Jak je to možné?

Podívejme se proto nyní i na osudy veřejnosti méně známého Wallace. Je to totiž rozhodně jeden z nejvýznamnějších a nejzajímavějších přírodovědců vůbec. Podívejte se na článek, jehož upravená verze vyšla v časopisu Internet.

Alfred Russel Wallace, přírodovědec, antropolog, sociální kritik a teoretik se narodil roku 1823 (životopisná data naleznete na síti několikrát, nejlepší je The A.R. Wallace Page na
http://www.wku.edu~smithch/home.htm,
najdete zde i některé kompletní texty, bibliografii atd.). Bylo to ve staré skotské rodině v Usku ve Walesu (masochista či velštinář si může najít i stránku v cymru:
http://www.uwp.co.uk/book_desc/1397.html),
jejíž původ sahá až ke slavnému skotskému povstalci Williamu Wallaceovi (ano, tomu, kterého zpopularizoval Mel Gibson ve filmu Statečné srdce). Tehdejší stav rodu zdaleka však nebyl tak slavný – středostavovské rodině scházely peníze, mladý Alfred musel dokonce z finančních důvodů opustit školu. Nakonec nastoupil k bratrovi do zeměměřičské firmy. Zde se jednak seznámil se spoustou věcí z technologií a věd, jednak si zamiloval pobyt v terénu. Začal pak navštěvovat i vyšší technickou školu, zabýval se i botanikou, geologií a astronomií.

Ale život usedlého inženýra či vědce ho nelákal. Po přečtení jednoho cestopisu se rozhodl změnit dosavadní život. Spolu s mladším přítelem Henry Batesem, také pozdějším význačným přírodovědcem, se vydává ve věku pětadvaceti let do džunglí Amazonie.
Po dvou letech strávených v pralesích se ale oba mladíci pohádají (proč, není dodnes zcela jasné, zlé jazyky si šuškaly o Wallaceově homosexuální orientaci). Wallace poté cestuje sám. Začíná se také, stejně jako Darwin, zamýšlet nad variabilitou organismů. Oba dva také čerpají inspiraci ze stejných knih – Lyellovy Geologie a Malthusovy Politické ekonomie.
Po čtyřletém pobytu v tropech však již zdraví Wallaceovi nesloužilo právě nejlépe a rozhodl se pro návrat. (Jeho přítel Bates tam vydržel let jedenáct.)

Wallacův mladší bratr, který na něj čekal v přístavu, zemřel na žlutou zimnici a tak se vydal na cestu zpátky sám. Naneštěstí jeho loď na moři zachvátil požár a potopila se. Prakticky všechny sbírky i živá zvířata, celá čtyřletá práce, byla zničena. Wallace zachránil alespoň svůj život a po mnohadenní plavbě ve starém záchranném člunu konečně dorazil do Anglie.
Za krátkého pobytu v Evropě napsal alespoň cestopis ze svých cest a studii o palmách, jejichž několik náčrtků zachránil.
Jenže, přírodovědec bez sběrů a pobytu v terénu byl tehdy něco jako přírodovědec bez laboratoře a přístrojů dnes. Darwinovi sbírky a poznatky z pětileté cesty kolem světa vystačily na celý zbytek života. (Více o Darwinovi viz článek v Internet Magazínu 02/2001 On line cesta lodi Beagle, nebo přímo stránky jako
http://web.clas.ufl.edu/users/rhatch/05-DARWIN-PAGE.html).

Wallace se proto rozhoduje znovu opustit civilizované kraje a zamířit do tropů. Ostatně, nějaká místa přírodovědců na různých ústavech či školách v Británii na rozdíl od kontinentu tehdy neexistovala. Anglie měla tehdy jediného profesionálního přírodovědce, lorda Owena. Přírodní vědy provozovali vzdělaní laici, soukromníci či nudící se důstojníci v koloniích. (Viz článek Anglická biologie doby Darwinovy od Stanislava Komárka ve Vesmíru:
http://www.cts.cuni.cz/vesmir/06_97/328.htm)

Tentokrát se náš přírodovědec vydává opačným směrem, do deštných pralesů Malajského souostroví, kde stráví plných osm let (1854 – 1862). Cestuje zde téměř po všech větších ostrovech a užívá si práce v terénu – loví zvěř, sbírá hmyz i rostliny, studuje domorodce i jejich jazyky, trpí malarickými i jinými záchvaty. Je v zásadě, téměř neustále nemocný. Na rozdíl od mnoha svých společníků a sloužících má ale velmi tuhý kořínek a přežil. Své osudy i popis divoké přírody souostroví uveřejnil později v knize Malajské souostroví (The Malay Archipelago – tuto i další knihy si můžete objednat na
http://www.amazon.com/exec/obidos/search-handle-form/107-5907165-0795733),
považované za jeden z nejlepších cestopisů 19. století. Těžko si dnes dovedeme představit obrovitost sbírek, které zde tento jediný badatel shromáždil a odeslal Britskému museu – je to jen přes 125 000 druhů, o jedincích nemluvě! Z toho dokonce více než tisíc zcela nových druhů. (Je ale pravda, že dnešnímu člověku není až zase tak sympatická představa přírodovědce procházejícího a obdivujícího krásný prales a současně ostošest pálícího ze všech dostupných zbraní na vše co se hýbe.)

Ale co více, Wallace zde jen neloví, ale také znovu uvažuje nad variabilitou druhů a již roku 1855 o tomto tématu píše článek.
(http://www.zoo.uib.no/classics/new_species.txt)
Na počátku roku 1858, poté, co přežije atak malárie, formuluje pak již základy teorie přírodního výběru. Tedy teorii, která vysvětluje vznik druhů postupným výběrem – přežitím – lépe adaptovaných jedinců. Tento text
(http://www.zoo.uib.no/classics/varieties.html)
pošle svému staršímu příteli Charlesi Darwinovi se žádostí o publikování. Způsobí u Darwinů nečekaný poplach.
Když si Darwin článek přečte, zděsí se. Vždyť sám pracuje na podobném tématu v soukromí již léta, nikdy se ho však neodvážil zcela systematizovat a sepsat! Nyní ho tedy někdo předběhne?

Darwin byl výjimečně slušný člověk a článek "neztratil", jak by možná mnozí učinili. Poradil se však s přáteli, význačnými přírodovědci. A ti nakonec našli řešení – věděli totiž (snad) o Darwinových úvahách nad podobnou teorií. Darwin pak sepsal i svoji teorii v základních bodech a oba texty byly pak současně přečteny na zasedání přírodovědecké Linnéovské společnosti. Darwin poté vše urychleně sepsal ve větším rozsahu a vydal v knižní podobě o rok později jako slavný Původ druhů cestou přírodního výběru. Teorie přírodního výběru se začala nazývat darwinismem. Došlo tak k "elegantnímu" odsunutí Wallace z pozice objevitele?

Můžeme se již jen dohadovat, co by se stalo, kdyby zaslal Wallace článek někomu jinému – patrně by pak publikoval první. Ale. Jeho teorie by pravděpodobně zapadla jako výmysl nějakého nevýznamného vědce. Darwin oproti tomu byl význačná autorita, kapacita, jejíž názory musel každý brát vážně. A z morálního hlediska, Darwin na problému přírodního výběru už skutečně pracoval dlouho a velmi důkladně.
Navíc, jeho teoretické formulace i celá kniha byly mnohem více propracované, podložené obrovským počtem důkazů z mnoha oblastí. Darwin vycházel nejen z pozorování různých druhů v přírodě, měl navíc hluboké zkušenosti ze šlechtitelství domácích zvířat, které se mu stalo zrychleným předobrazem změn druhů v přírodě.

Darwin byl také myslitelem mnohem "širším" a důkladnějším. Stále hledá příklady popírající jeho hypotézy. Přírodní výběr je také v jeho pojetí pouze hlavní, ne však jedinou silou vývoje druhů. Některé změny lze dle něj vysvětlit lamarckisticky, tedy dědičností získaných vlastností (o čemž současná věda silně pochybuje). Poté, co narazil na různé problémy, jak vysvětlit různé hypertrofované struktury, přichází s teorií výběru pohlavního. Vždyť paví ocas, příliš jasné barvy řady ptačích samečků, příliš velké paroží, jsou spíše jednotlivým zvířatům na škodu, predátoři takto nápadné a zatížené jedince snáze uloví.

Pohlavní výběr, kdy si vybírají samice samce podle různých "krásných" struktur (ale pochopitelně i po soubojích mezi jednotlivými samci), pak jde podle Darwina často proti výběru přírodnímu a oba výběry nejsou na sebe převoditelné.
Wallace oproti tomu trval na převoditelnosti všech jevů na výběr přírodní a jeho formulace se tak podobaly dnešní podobě neodarwinismu více než pojetí Darwinovo. Pro Wallaceho je také přírodní výběr mnohem podobnější onomu boji o život, velmi drsnému, krutému soupeření pomocí drápů, tesáků a zobáků. Darwin oproti tomu rád zdůrazňuje jiné, měkčí techniky v boji o místo na slunci a svět nevidí zdaleka jen jak místo plné krvavých srážek o přežití, v nichž vítězí pouze ti lépe adaptovaní.

Je to vlastně paralela s životními zkušenostmi obou badatelů. Darwin si vydobývá své místo ve světě trpělivou prací, je vždy nesmírně zdvořilý, slušný a ohleduplný, nepouští se do žádných dramatických sporů na podporu své teorie. Většinu života stráví v ústraní svého venkovského sídla obklopen početnou rodinou a domácími zvířaty. Wallace oproti tomu je mnohem temperamentnější, díky nuznému původu se musí od začátku životem mnohem více probíjet a protloukat, dlouhá léta tráví ve velmi drsných tropických pralesích, domácí zvířata, zdroj Darwinovy inspirace považuje oproti těm divokým za podřadná a zdegenerovaná.

Ale zpět k Wallaceově pojetí přírodního výběru. Ten na "tvrdém" přírodním výběru trvá tak důsledně, až se stala zajímavá věc. Při svých pozorováních lidí zjistil, že vznik obrovské kapacity mozku (schopnost zbytečně komplikované řeči, ale i umění atd.) těžko vysvětlí výhodností v přírodním výběru, vždyť je to spíše na škodu. Proto nakonec Wallace udělá při vývoji druhů přírodním výběrem jednu výjimku – a tou je lidský mozek. Ten podle něj ve své nevídané komplikovanosti mohl vzniknout pouze božským zásahem.

Nakonec se Wallace vrací roku 1862 do Anglie, o něco později se žení a věnuje se především publikování ze svých bohatých materiálů. Je to např. slavná kniha nazvaná příznačně Darwinismus. Ostatně, jak o tom svědčí titul této knihy, vztah mezi Wallacem a Darwinem zůstal vždy velmi přátelský. Oba se na sebe obraceli s velkou úctou, vedli čilou korespondenci (dopisy Darwinem a Wallacem viz
http://www.inform.umd.edu/PBIO/darwin/darwindex.html)
a Darwin svého méně známého kolegu protěžoval kde mohl. Wallace dedikoval naopak Darwinovi svá díla..
Wallace se však nevěnoval jen publikacím přírodovědným, které mu přinesli slávu a odborné uznání. Byl také nadšeným spiritistou a proto mezi jeho spisy najdeme i tituly jako Obrana moderního spiritualismu či O zázracích a moderním spiritualismu.
Zabývá se také otázkami sociálních problémů (viz např. rozhovor o ženách Woman and Natural Selection na
http://www.wku.edu/~smithch/S736.htm).

Stává se uznávanou vědeckou i společenskou osobností, moudře se vyjadřující k různým tématům (stejně jako Darwin je v druhé polovici života obdařen bílým dlouhým plnovousem moudrého starce).
Přes řadu let strávených v tropech, přes řadu prodělaných chorob i protivenství, umírá až roku 1913 ve věku devadesáti let.

Upravená verze tohoto článku vyšla v časopisu Internet (http://www.inetmag.cz). děkujeme redakci za svolení publikovat tento materiál také na portálu Science World.

autor Karel Stibral