Student World

(pokračování včerejšího rozhovoru – http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/B2B6791ED8D285F0C12571D70048431D)
Odpovídá Ing. Josef Pazdera, CSc. zaměstnanec Svazu chovatelů holštýnského skotu a spoluzakladatel známého serveru Osel.cz.

Byl zákaz krmení krav masokostní moučkou účinný, takže se podařilo zastavit cestu, odkud se choroba ke skotu původně dostala?

Zákaz zkrmování masokostních mouček byl samozřejmě účinný, což je vidět už na poklesu počtu zvířat, u kterých je BSE detekována. Nejmarkantnější je to v samotné Velké Británii, kde od doby, kdy zde vydali zákaz zkrmování těchto mouček (1988), počet nově zjišťovaných případů stále klesá. Ze 180 000 kusů nakažených v 80. letech to loni bylo již jen 225 kusů. Obvykle se v téhle souvislosti mluví o zkrmování masokostních mouček z uhynulých těl zvířat, ale za povšimnutí stojí i jiná teorie, která za rozšířením BSE viní zkrmování lidských ostatků (tedy mrtvol). Tuto teorii razí profesor Alan Colchester z Univerzity v Kentu se svojí dcerou Nancy Colchesterovou, která pracuje na univerzitě ve skotském Edinburku. Nutno přiznat, že na jejich argumentaci něco je a že jí věnovali prostor i tak seriózní vědecké časopisy, jako jsou Lancet a Nature.

Krmení krav mrtvolami? To zní spíše jako scéna z nějakého béčkového hororu než jako seriózní vědecká teorie…

Jmenovaní britští výzkumníci poukazují na fakt, že během 60. a 70. let Británie importovala stovky tisíc tun celých a drcených kostí, včetně kadaverů a zbytků zvířecích těl. Tyto suroviny se v Anglii zpracovávaly na hnojiva a také se využívaly ke krmným účelům. Vyráběly se z nich přísady a doplňky krmiv pro nejrůznější druhy zvířat, včetně býložravého skotu. Potud se nic nemění a vše je při starém. To nové v pohledu na původ infekce je uvědomění si, že téměř celá polovina dovozů těchto surovin se uskutečňovala z oblasti Bangladéše a vědci nyní přicházejí s myšlenkou, že mezi kostmi, jejichž sběr prováděli tamní domorodci, se pravděpodobně dostaly i lidské ostatky. Pak by nebylo nic divného, že se nakonec lidé prionem nakazí, vždyť by šlo původně o lidský prion – asi jako CJD řádilo u kanibalů na Nové Guineji.
Autoři nové teorie o vzniku BSE ale vznáší i další argument. Tím je podle nich určitá nelogičnost v dosud uznávané teorii, která pokládá za příčinou BSE priony z ovcí. Pokládají za velmi nepravděpodobné, že by skot, který byl ovčím prionům vystaven dlouhodobě (potvrzeno více než 70 let, kdy se masokostní moučka z ovcí používala), mohl být těmito priony najednou tak ohrožen a že by to mělo tak katastrofální následky, jak se to stalo. Mnohem pravděpodobnější se údajně jeví možnost, že primárním zdrojem infekce byly zbytky lidských těl, které v sobě skrývaly infekční priony sporadické Creutzfeldt-Jakobovy choroby (CJD), o níž se soudí, že vzniká u lidí spontánně.
Tato úvaha není úplně od věci. Lidé v Bangladéši a přilehlých oblastech Indie kolem řeky Gangy, odkud se v inkriminované době do Anglie suroviny k výrobě krmiv dovážely, běžně pohřbívají své mrtvé žehem. Ostatky mrtvých se vhazují do řeky. Vesničané, kteří si přivydělávali sběrem kostí, mohli snadno při hledání těchto kostí v řece zvířecí a lidské kosti zaměnit.

A co si o téhle teorii myslí další vědci?

Je jasné, že třeba Indům se takto postavená teorie nelíbí. Neurochirurg S. K. Shankar a jeho kolega P. Satishchandra, oba z Národního ústavu mentálního zdraví a neurověd v Bangalore, se v odborném tisku proti nařčení své země z šíření BSE ohradili a vznesli proti argumenty. Pokud by to prý byla pravda, a zdrojem infekce by skutečně byly lidské ostatky, muselo by ve stejné době dojít k rozšíření této nemoci také v Indii. A to jak u skotu, tak i u lidí. K ničemu z toho ale, jak známo, nedošlo.
Otázkou je, jakou váhu bychom slovům obou Ind měli dát. S vědomím toho, že pokusem odpovědět na takto položenou otázku se už dostáváme na vratkou půdu spekulací, lze říci, že Indové tak trochu mlží. Zaprvé, je otázkou, zda indické krávy byly vůbec masokostní moučkou krmeny. Jedná se totiž o docela drahou komponentu krmných směsí a je pravděpodobné, že se především vyvážela, mnohdy dokonce ve formě nezpracované suroviny. Pokud takové krmivo tamní krávy nedostávaly, nemohly se ani nakazit. Obdobné to je s argumentem, že v Indii je jen malý počet lidí, u nichž byla diagnostikována choroba CJD. I tahle námitka docela kulhá. Udávaný počet nemocných, kteří v Indii zemřeli na CJD, možná spíše svědčí o nedokonalosti tamního zdravotnictví a o nesprávně stanovených diagnózách, než o čemkoli jiném.
Ale dost spekulací a hádek Angličanů s Indy. Co o tom říkají výsledky jiných experimentů? Některé skýtají určitou podporu nově nastolené teorii o účasti lidských prionů při šíření nemoci BSE u krav. Zdůrazňuji, že se jedná pouze o nepřímou podporu, protože pokusy, kterých se to týká, byly činěny jen v laboratorních podmínkách a dokonce na jiných zvířecích druzích. Vědci nicméně zjistili, že pokud se setkají priony více než dvou živočišných druhů, ke šmodrchání jejich molekul dochází snadněji, než když se za stejných okolností setkají jen priony dvou zvířecích druhů.
Takže vědci třeba dali dohromady dva druhy prionů a nic se mezi nimi nedělo (vzájemně se neinfikovaly). Po přidání prionu třetího živočišného druhu se ale utrhly ze řetězu. Bariéry padaly a k nákaze docházelo i přes mezidruhové bariéry. Šmodrchaly se i ty priony, které v důsledku zmíněné mezidruhové bariery byly do té doby považovány za bezpečné. S notnou dávkou zjednodušení to lze přirovnat k procesu pasážování viru, který tím, že projde jiným organismem, stává se někdy ještě agresivnější. Podobné to je u prionů, a pokud se jim dovolí, aby se mezidruhově „družily“, stávají se nebezpečnějšími.

No a vy osobně si o té mrtvolné teorii myslíte co?

Po pravdě řečeno, za moc pravděpodobnou ji nepovažuji, ale faktem je, že se jí zcela zamést pod koberec nepodařilo.
Nicméně i kdyby se nakonec ukázalo, že tím kohoutkem, který na samém začátku celou pohromu s BSE spustil, skutečně byly nedokonale spálené ostatky nemocného člověka, v pohledu na nemoc šílených krav se toho moc nezmění. BSE nadále zůstane nebezpečnou infekční chorobou. Veškerá legislativní opatření bránící zkrmování částí živočišných těl přežvýkavcům také zůstanou v platnosti. A tvrzení, že je prakticky možné se od skotu prionovou chorobou nakazit i pouhou konzumací tkáně, se tím také nevyvrátí.
K výskytu BSE by ještě stálo za to doplnit situaci u nás. Zákaz zkrmování masokostních mouček přežvýkavců u nás vstoupil v platnost roku 1991. Za celou dobu sledování bylo v ČR od té zjištěno148 podezřelých zvířat. Letos jsou této choroby naše zvířata zatím prostá.
(Pokud někoho zajímají přesné počty BSE u nás, najde je na adrese Státní veterinární správy ČR: http://www.svscr.cz/index.php?art=929. Údaje z celého světa jsou sumarizovány na stránkách World Organization for Animal Health: http://www.oie.int/eng/info/en_esbmonde.htm)

Jakými způsoby se podle stávajících informací lze BSE nakazit?

Případy přenosu krevní transfuzí a nebo nedostatečně sterilními nástroji v nemocnicích jsou všeobecně známy, proto je pomineme. K tomu docházelo už v době, kdy se ještě konzumace nakaženého zvířete jako taková pokládala za poměrně bezpečnou.
Otázka přenosu souvisí obecně s několika věcmi. Jednou je skutečnost, v čem všem bylo infekční agens, neboli priony nalezeny. Druhou je to, jak mnoho prionů musí být, abychom onemocněli. Třetí záležitostí, která je ve hře, je pak otázka, nakolik má na odolnost člověka vliv jeho vlastní genetická výbava (logicky nějaký být musí, protože s vadným genem můžete CJD onemocnět i spontánně).
Původně se soudilo, že priony se vyskytují jen v mozku. Později se opatření rozšířilo i na míchu. Výčet tkání, ve kterých se infekční materiál může nacházet, se ale rozšiřuje i nadále. Pokusy na zvířatech vůbec nejsou nijak uklidňující. Začalo to tím, že nositel Nobelovy ceny Stanley Prisiner dokázal, že nejenže priony jsou ve svalech zadních končetin myší; navíc se sem nemusejí jen dostat z jiných částí těla, ale přímo se zde vytvořit.U křečků byla potvrzena přítomnost prionů přímo v mase. Poté, co je prion aplikován do mozkové tkáně pokusných křečků, vědci zjistili, že z mozku se priony přestěhovaly do svaloviny jazyka a tam se akumulovaly ve vysoké koncentraci. Také opačný prostup prionů byl u křečků zaznamenán. Byl-li priony infikován jazyk křečků, infekční částice se během jednoho až dvou týdnů objevily v mozku těchto zvířat. Do té doby se soudilo, že přirozenou branou infekce je jak u zvířat, tak i u lidí střevní stěna. Nyní provedené pokusy ale svědčí o tom, že tomu může být také jinak a že infekce prostřednictvím drobných poranění na jazyku by mohla vést k ještě rychlejšímu rozvoji choroby, než pokud k přenosu infekce dojde přes stěnu střevní.
I když starší pokusy na myších nic podobného neodhalily, řada odborníků na prionové choroby soudí, že po těchto zjištěních budeme muset přehodnotit stávající představu o tom, že infekčním materiálem potravinového řetězce mohou být pouze mozky a míchy. Pokusy naznačují, že třeba také maso z jazyku skotu by mohlo být nositelem infekce.
Neméně překvapivá zjištění se týkají možného přenosu mezi matkou a potomkem. Výsledky výzkumu zveřejněného ve vědeckém časopise Veterinary Record dokazují, že se hovězí priony mohou přenášet z matky na potomka. Vědci k tomuto názoru původně přivedly pokusy na ovcích. Ovčí priony, působící nemoc skarpii (na člověka nepřenosnou), se takhle chovají Nejedná se přitom o „mírumilovné“ ovčí priony (způsobující u ovcí nemoc skrapii, na člověka nepřenosnou), nýbrž o priony skotu způsobující BSE. V uměle infikovaném stádě ovcí se narodilo jehně, které uhynulo na BSE. Jehně se muselo nakazit od matky buď během vývoje v jejím těle, nebo při porodu.
Švýcarští vědci vedení Adrianem Aguzzim z kliniky při curyšské universitě navíc u experimentálně nakažených myší odhalili priony v moči. Podobné zjištění učinili izraelští lékaři u nemocných pacientů s Creutzfeldt-Jakobovou chorobou. Zjištění infekčních prionů v moči vrhá také nové světlo na celkem marný boj s CWD – spongiformní encefalopatií postihující americké jeleny, jelence a losy. Zvířata zřejmě olizují místa zasažená močí a tak se infekce šíří stále dál.
Ve spojení se zánětem se priony dostávají do nejrůznějších orgánů. Mléčná žláza není výjimkou. Švýcarský tým vedený Adrianem Aguzzim z university v Curychu prokázal přítomnost prionů v zanícené mléčné žláze ovcí stižených skrapií. Při prionových onemocněních se bílkovinné infekční částice objevují přednostně v nervovém a imunitním systému. Ostatní části těla byly považovány s ohledem na průnik prionů za bezpečné. Nyní se ale ukazuje, že při zánětech je všechno jinak. Aguzziho skupina odhalila priony v játrech, slinivce a ledvinách postižených často jen mírným, a proto i těžko zjistitelným zánětem. U krav stižených zánětem mléčné žlázy (mastitidou) tento problém zatím nikdo nestudoval. To samozřejmě vyvolává velmi znepokojivé otázky, na které v tuto chvíli není nikdo schopen dát uspokojivou odpověď.

dokončení: Priony jsou jen vedlejším efektem?
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/C0C194DC3904A501C12571D70048B42D

autor