Student World

Při popisu lidské evoluce bývá zvykem se soustředit na období, které následovalo po rozhodu předků současného člověka a předků šimpanze. V následujícím článku se zaměříme na předešlý úsek – tedy na to, co mají společného lidé a lidoopi a čím se obě skupiny liší od opic.

K rozdělení opic starého světa a větve jdoucí směrem ke gibbonům a lidoopům došlo asi před 25 miliony lety. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi oběma skupinami?
Zatímco pro opice jsou typické samičí klany, tj. společenství vzájemně příbuzných samic, mezi kterými "cirkulují" samci, v případě lidoopů je sociální uspořádání mnohem variabilnější (variabilita zřejmě souvisí s ekologickým stresem, kterému byla tato společenstva vystavena v dobách klimatických změn; následkem toho mj. došlo k rozpadu na menší skupiny a vyšší jednotky se musely vytvářet znovu na zelené louce). Tak se u gibbonů a lidoopů můžeme setkat s monogamií, harémovým uspořádáním i se samčími klany.
Zatímco opice si vesměs v průběhu zachovaly konstantní tělesné rozměry, ale expandovaly do většího množství ekologických nik (stepi, pouště…), lidoopi byli konzervativní opačně. Zůstali omezení na pralesní oblast, měnily se však u nich tělesné rozměry – různé druhy různou měrou rostly.
Lidoopi se ve větvích stromů začali pohybovat vzpřímeně, objevila se chápavá ruka, používání nástrojů a růst inteligence. Šimpanzi začali oproti gorile navíc ve zvýšené míře používat nástroje, a to včetně jejich výroby/přípravy (větvička na lovení termitů). V bojích s paviány se šimpanzi chopí i kamenů, byť je pouze házejí a nijak samozřejmě neopracovávají.
Strava opic je značně variabilní a odpovídá prostředí, lidoopi naopak zůstali co se stravy týče poměrně konzervativní. Posun nastal až u šimpanzů – roste podíl masité stravy a maso se u šimpanzů stává prostředkem ke zlepšení samcovy sociální role (samozřejmě včetně zlepšených možností reprodukce). Šimpanzi také nejenom sbírají hmyz a drobné savce, ale jsou už schopni i lovu v lidském slova smyslu.
U šimpanzů došlo také ke změnám v sociální struktuře směrem k důrazu na samčí klany. Samci jednoho klanu jsou spolu ochotni spolupracovat a vytvářet aliance, roste však agresivita ke vztahu k samcům cizím (objevuje se genocida). Naši předkové budou mít tento rys se šimpanzi společný, spolupráce mezi muži v rámci jedné skupiny bude lidstvo lehce tlačit směrem k monogamii (samci/muži by v zájmu efektivnější spolupráce měli omezit vzájemnou konkurenci).
Při zpětném pohledu máme samozřejmě tendenci posuzovat lidoopy jako tu úspěšnější větev – konec konců právě tudy vedla cesta k člověku. Nicméně už od miocénu, kdy se cesta opic a lidoopů rozdělila, byli ti druzí spíše na ústupu. Opice se rychle šířily v řadě ekologických nik a stávaly se dominantní skupinou, naproti tomu lidoopi i přes rozvoj svých kognitivních schopností byli od miocénu na ústupu ze slávy a zřejmě směřovali v konkurenci opic k vyhynutí. Tento trend se změnil teprve ve chvíli, kdy předkové člověka začali migrovat do nových nik mimo africký kontinent.

Sociální systémy hominoidů:
Opice Starého světa: Samičí svazky
Gibboni: Monogamie
Orangutan: Samotářství/roztříštěný harém
Gorila: Harém
Šimpanz: Samčí klany

Zdroj: Robert Foley: Lidé před člověkem, Argo, Praha, 1998

autor Pavel Houser