Student World

Evropské geny prý pocházejí z oblasti Blízkého východu. Problém však je, že agenturní zpravodajství přesně nespecifikují, o co při popsaném výzkumu nakonec jde. Otázka šíření zemědělství v Evropě je totiž pouze jednou z mnoha.

Lidé ve Francii či Německu mají méně blízkovýchodních genů než obyvatelé Balkánu. Blízkovýchodní geny mají údajně pocházet od neolitických zemědělců, ostatní jsou pozůstatkem lovců a sběračů, kteří Evropu obývali v paleolitu a mezolitu.
Je pravda, že na Balkáně se neolit zřejmě šířil přímou kolonizací, zatímco v západní Evropě docházelo spíše k tomu, že původní obyvatelstvo přebíralo nové technologie (vyjma pobřeží, tam zřejmě naopak docházelo k různým rozsáhlejším migracím spojeným s Ibery, budovateli megalitů apod.). Lze tedy dovodit, že na Balkáně a v části střední Evropy bylo původní obyvatelstvo nově příchozími zemědělci prostě přečísleno, respektive vyhubeno, zatímco na severu a západě Evropy byla situace složitější. To je logické.
Problém však nastává ve chvíli, kdy si uvědomíme, co vlastně znamená pojem "evropské geny z Blízkého východu". Obyvateli Blízkého východu jsou dnes především Arabové a Židé, tedy Semité. To však téměř jistě neplatilo pro první blízkovýchodní zemědělce – obyvatelstvo Anatólie, z níž zřejmě přišlo do Evropy nejvíce zemědělců, rozhodně semitského původu nebylo. Ani staří Egypťané či Sumerové nebyli Semity (byť Egypťané se někdy označují jako Hamitosemité). Dnes v Anatólii žijí především Turci, tedy kmeny původně altajské – opět těžko předpokládat nějakou vazbu s dnešními evropskými etniky (pokud bychom pominuli různé hypotézy o altajském původu Indoevropanů). Určitá genetická příbuznost obyvatel Balkánu např. s Turky je dána nejspíš prostě několik set let trvající existencí osmanské říše, sotva má kořeny v neolitu.
Za druhé, dnešní evropské národy vyjma Basků a Ugrofinů patří do indoevropské skupiny. Indoevropané ovšem Evropu také neobývali odedávna. Původně žili jako spíše pastevecké kmeny zřejmě v oblasti mezi Volhou a Donem, později se posunuli do oblasti Balkánu a většinu kontinentu zaplavili až v době bronzové (příchod Achajů do Řecka kolem roku 2000 př. n. l.). Paleolitičtí lovci a sběrači byli Indoevropany jen velmi, velmi stěží.
Shrnuto: před začátkem neolitu obývali Evropu nejspíš lidé, o jejich etnické příslušnosti nemůžeme nic říct. Pravděpodobně se však "rozpustili" (snad vyjma Basků), ať už mezi kolonisty z Blízkého východu v období neolitu, nebo později po příchodu indoevropských kmenů. Neolitičtí kolonisté z Blízkého východu taktéž patří k národům, které již zmizely ze scény (na Blízkém východě především díky Semitům).
Genetické srovnání Evropa-Blízký východ je sice velmi zajímavé, těžko však něco vypovídá o neolitu, kdy jak v Evropě, tak i na Blízkém východě žilo úplně jiné obyvatelstvo než dnes! Fakt, že "přibližně polovina evropských genů pochází z Blízkého východu", pravděpodobně vyžaduje jiné interpretace.

Lehká sebekritika: V tomto článku poněkud mícháme dvě věci, příbuznost genetickou (antropologickou apod.) a jazykovou, což samozřejmě není totéž (extrémním případem jsou třeba američtí černoši mluvící samozřejmě anglicky). Nicméně obě dělení spolu do určité míry souvisí.

Docela zajímavý výklad genetického pozadí jednotlivých evropských národů podává Matt Ridley v knize Genom (Portál, Praha, 2001). A v této souvislosti snad ještě drobná perlička – podle výskytu jisté genové mutace mají obyvatelé českých zemí dost společného třeba s Walesany a Bretonci. Tento fakt poněkud nahrává do karet všem, kdo se snaží hledat u nás nějaké keltské dědictví.

Původní článek o genetickém srovnání vyšel na serveru Ihned

autor Pavel Houser