Student World

Csaba Molnár a jeho kolegové z budapešťské univerzity Eötvös Loránd nahráli štěkot ovčáckých psů (sheep dog – dle slovníku i konkrétně kolie) v různých situacích: při hře, rvačce, když byli psi sami, ve chvílích, kdy signalizovali ohrožení…
Následně vzorky štěkotu předložili speciální neuronové síti (tu vyvinul jiný vědecký tým, tentokrát ve Švýcarsku), která se naučila s různým stupněm úspěšnosti nejen poznávat jednotlivé psy, ale také identifikovat, při jaké příležitosti hafají.
Zajímavé je, že nejlépe se dařilo rozpoznávat štěkot provázející ohrožení. Naopak rozpoznat od sebe jednotlivé psy šlo nejlépe při hře, štěkot vydávaný při rvačce se rozlišit prakticky nedařilo.
Je to vlastně logické a neuronová síť se v tomto smyslu chovala podobně jako člověk – pro nás je také nejdůležitější jednoznačně identifikovat, že pes signalizuje ohrožení. Z hlediska psa je jasné, že v určitých situacích (hra) jeho štěkot ovlivní lidské chování a tím i situaci psa. Tím se i vysvětluje, proč je těžké od sebe rozlišit štěkot jednotlivých psů při rvačce – v takovém případě se člověk psům nesnaží zrovna porozumět, ale spíše je od sebe odtrhnout, nebo se jim klidit z cesty.
Celkově shrnuto, variabilita psího štěkotu s sebou zřejmě nese víc informace, než se dosud soudilo. Selekce ze strany člověka nevedla ke „zhloupnutí“ psů, ale spíše u nich vyvolala potřebu složitějšího chování.

Zdroj: New Scientist

Poznámky:
– Dospělí vlci se spolu dorozumívají především mimikou, štěkot mají vyhrazen pro komunikaci s vlčaty. Domestikovaný pes je z tohoto pohledu jednak dokladem neotenie u domácích zvířat (vykazuje i řadu dalších znaků tohoto typu), za druhé pak výsledkem selekce. Samozřejmě jsme preferovali psy, kteří s námi komunikovali akusticky, řeči psí tváře příliš nerozumíme a nadto je docela problém tímhle způsobem varovat třeba někoho, kdo spí.
– Konkrétně o chytrosti kolií svědčí i jiné experimenty. Následující příklad je pouze orientační, uveden „po paměti“: kolie-učitelka učila další kolie valit nějaký kus dřeva. V prvním případě měla v tlamě míček, ve druhém nikoliv. V prvním experimentu školené kolie kus dřeva přenášely v tlamě (úvaha „je to tak pohodlnější a ona by to dělala také tak, kdyby tam neměla míček“), ve druhém ho valily tlapami (úvaha „pohodlnější je to nést v tlamě a když to nedělá, tak to asi bude mít svůj význam“).
Viz také článek Psí štěkot má gramatiku i syntax

autor Pavel Houser