Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Robert Wright nabízí ve své knize Morální zvíře tři možnosti:
– Jako první možnost uvádí názor Petera Singera, podle kterého sehrály prvořadou roli mechanismy, které člověka nutily zdůvodňovat a ospravedlňovat druhým své chování. V takovém případě pak ve větší společnosti byli lidé nuceni říkat, jak to se všemi ostatními myslí dobře (i když se pak třeba podle toho tak docela nechovali).
– Druhý výklad vychází z toho, že čím „univerzálnější“ je předpis určitého náboženství, tím více oveček mohou jeho hlasatelé získat (i když se jim třeba začíná obtížněji než systémům nějak vázaným na konkrétní společenství/národ). Systémy, které jsou schopné do sebe vstřebat nejvíce lidí, pak začnou díky selekci dominovat.
– Třetí teorie souhlasí s předešlou, ale zdůrazňuje výhody her s nenulovým součtem i pro „ovečky“. Není to jen tak, že by co největší stádo bylo výhodou pro pastýře, ale vyplatí se i ovečkám (nejsou to jen nebohé oběti příslušného memu). Vyplatí se patřit k takovému stádu, které je největší (a pravidla pro účast v něm jsou tedy nejuniverzálnější) – to abych mohl předpokládat, že se ke mně co nejvíce lidí bude chovat jako k bratru. Wright se své koncepci přibývajícího počtu her s nenulovým součtem podrobněji ovšem věnuje v jiné knize (Víc než nic).

Zdroj: Robert Wright: Morální zvíře, Lidové noviny, Praha, 1995

K tomu pár poznámek:
– Příslušné memy nemusejí být nakonec prospěšné vůbec pro nikoho ze svých nositelů/hostitelů, i tak se však za určitých okolností mohou šířit.
– Univerzalistická náboženství byla (ať už vědomě či nevědomě) od starověku zřejmě podporována vládci velkých říší, protože minimalizovala napětí mezi různými skupinami patřícími ke státu. To byl i jeden z důvodů protěžování křesťanství v pozdní římské říši. Ve skutečnosti se ale často ukazuje, že universalismus se vztahuje stejně jen na příslušníky příslušného náboženství a na potenciální budoucí ovečky, ne na ty, kdo už příslušnou víru jednou odmítli.
– Můžeme podobné systémy vůbec prohlásit za altruistické, nebo se jedná „pouze“ o vzájemně výhodnou reciprocitu? (třeba ve smyslu vzájemného preferování mezi účastníky téže víry – tedy de facto protekce)
– Jsou podobné univerzalistické systémy vůbec stabilní? Nebo se vždy po čase rozloží díky podvodníkům a musejí vznikat vždy znovu? Nebo dojde k nějaké stabilní situaci s konstantním podílem podvodníků, kterých dále nepřibývá?
– Ve skutečnosti asi universalismus tohoto typu nemůžeme vysvětlit jen prospěchem pro příslušné vůdce. Otázka totiž stojí, jak je možné, že lidé, „evolučně vybavení“ k tomu, aby za své bratry pokládali cca 30 členů vlastní tlupy, univerzalistickým náboženstvím s jejich přesvědčením, že bratry jsou všichni lidé, houfně věří.

Všechna výše popsaná vysvětlení se samozřejmě navzájem vesměs nijak nevylučují a příslušné mechanismy mohly působit různě promíchaně.

autor Pavel Houser