Student World

Ačkoliv "vidíme" a bez toho nemůžeme číst ani poznávat své blízké, samo vidění ještě nestačí. V mozku existují zvláštní subsystémy pro rozpoznávání písmen i tváří. Jak se ale ukazuje, onen rozpad na "subsystémy" jde ještě dál.

Podle Sternerga (a Františka Koukolíka, překladatele jeho knihy do češtiny) tak existují lidé, kteří prostě nedokáží rozeznávat tváře, ačkoliv jinak problémy se zrakem nemají. Je to důsledek poškození určité oblasti v pravé mozkové hemisféře.
To ještě není žádná novinka. Vše pravděpodobně funguje tak, že tváře se pro "normální zrak" od sebe liší příliš málo. Mozek nejprve zjistí, že před sebou má tvář, a pak nechá obraz vyhodnotit speciální modul pro rozpoznávání tváří.

(Analogie: Asi jako kdybyste otevírali všechno nejprve v grafickém editoru a teprve ve chvíli, kdy by objekt byl identifikován jako textový, by došlo k předání dat editoru textovému. Zde lze porovnat dvě obdobné verze textu – třeba ve Wordu. Ve Photoshopu to půjde jen stěží.)

Zajímavé je, jak je to s domácími zvířaty. Poznáme svého psa taktéž podle modulu pro lidské tváře? Zřejmě existuje modulů několik, byť analogických. Existují totiž farmáři, kteří dokáží rozpoznat své krávy, ale nikoliv lidi. Vyskytuje se i porucha opačná.

(Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002
http://obchod.studovna.cz/kniha.asp?Csl=8553&lk=1)

Taktéž existují doklady o tom, že někdo dokáže rozpoznávat pouze lidi jednoho (obvykle svého) pohlaví. V některých případech to snad souvisí s tím, že s příslušníky opačného pohlaví nemá individuální zkušenost, a proto mu splývají do "masy". Tak např. mnich může po dlouhém odloučení v klášteře vnímat ženy spíše jako určitý typ (navíc třeba asociující s pokušením) než jako individuální bytosti.
Dalším speciální efekt představuje fakt, že nám poněkud splývají příslušníci cizích etnik. Tak máme coby Evropané třeba lehké problémy od sebe odlišit dva Číňany, protože nám připadají stejní. Je možné, že v některých případech se prostě nespustí program "rozpoznej lidskou tvář" a my pak nejsme schopni jemnější diferenciace.

autor Pavel Houser