Student World

Studie italských vědců může být stopou k objasnění genetických faktorů podílejících se na vzniku homosexuality.

Poznámka: Na příslušný výzkum jsme už odkazovali v posledním přehledu odkazů, stručný článek na toto téma se objevil např. na New Scientistu.
http://www.newscientist.com/news/news.jsp?id=ns99996519
Na Science Worldu jsme již na toto téma uveřejnili úryvek z vynikající knihy Jak se dělá evoluce
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/9D2A5A04E86D4DA9C1256E970048FBA0?OpenDocument&cast=1
Zajímavé je, že v tomto textu se objevují přesně stejné myšlenky (přenos po mateřské linii, souvislost s plodností žen a s imunitou), jako ty, které budou nastíněny následně.

Tým na univerzitě v Padově, který vede Andrea Camperio-Ciani, publikoval v časopise britské Královské společnosti výsledky svého dlouhodobého výzkumu provedeného na vzorku asi 200 mužů a jejich příbuzných (celkem asi 4 600 osob) jak s heterosexuální, tak i homosexuální orientací. Tato studie potvrzuje dlouhodobé domněnky, že homosexualita je fenoménem, jehož příčinou může být vrozený sklon, ačkoli dosud není jasné, které geny tuto predispozici vytvářejí. Podle Andrea Camperia-Cianiho jde ovšem s největší pravděpodobností o geny, které u žen podporují touhu po reprodukci. Z výzkumu totiž vyplynulo, že matky homosexuálních mužů vykazují větší reprodukční schopnosti na rozdíl od matek mužů heterosexuálních.
Nabízí se výklad, zjednodušeně řečeno, že nastartováním genů, způsobujících v mužském organismu homosexualitu, příroda redukuje přílišnou reprodukci určitých genotypů tím, že tyto geny přecházejí na potomky nejen ženského, ale i mužského pohlaví. Na první pohled zní tato myšlenka nesmyslně, neboť pokud by tomu tak bylo, oslabovala by příroda jednu ze svých nejsilnějších schopností. Vysvětlením může být fakt, že přírodě v tomto smyslu nejde o kvantitu, nýbrž o co největší variabilitu v křížení genů.
Poznámka Pavel Houser: Předešlý výklad je ovšem veden lehce z pohledu "dobra druhu". Dalo by se namítnout, že by se jistě mohl objevit mutantní gen zvyšující plodnost žen, který by přitom neomezoval (kvůli homosexualitě) plodnost jeho mužských nositelů. Mutantní gen na chromozomu X by byl proti původní variantě ve výhodě a měl by v populaci převládnout. Jistě však najdete způsob, jak si předešlý odstavec přeložit do jazyka kompatibilního s myšlenkami sobeckého genu.

„Dlouhou dobu to byl paradox, který jsme neuměli vysvětlit,“ poznamenal Andrea Camperio-Ciani v rozhovoru pro zpravodajský servis časopisu Nature, „my jsme ale objevili, že existuje soubor genů, který u mužů vyvolává homosexualitu, zatímco u žen naopak zvyšuje plodnost.“ I když není jasné, o jaké geny se přesně jedná, je nesporné, že se přenáší prostřednictvím chromozomu X. (poznámka Pavel Houser: je to vlastně logické – gen pro mužskou homosexualitu – ženskou se zde nezabýváme – se může jen těžko přenášet do další generace výhradně mužským chromozomem Y).

Podle italských vědců se sklony k homosexualitě zřejmě vždy přenášejí ze strany matky. Tým z univerzity v Padově ve svém zkoumání zaměřeném na pokrevní příbuzenstvo zjistil, že u homosexuálů existuje často početné příbuzenstvo na matčině straně. A co víc, homosexuálně orientovaní muži mají také častěji starší bratry, což podporuje teorii, že homosexuální predispozice jsou přenášeny z mateřské strany, a to obvykle po imunitních změnách, vyvolaných porodem již alespoň jednoho mužského potomka. Zároveň je ale třeba dodat, že genetická predispozice je pouze z jedním z mnoha sociálních a behavoriálních faktorů, které se podílejí na vzniku homosexuality, byť zřejmě faktorem u čtyřprocentní populace klíčovým.

Základním přínosem studie Andrea Camperia-Cianiho a jeho spolupracovníků je, že s vysokou pravděpodobností dokázali neexistenci tzv. „genu gayů“. Tuto skutečnost přivítala řada genetiků, např. Helen Wallaceová z britské GeneWatch, která poznamenala, že Campierova-Cianiho teorie může odstranit kontroverzní hypotézu o speciálním genu, jenž způsobuje homosexualitu. I když tedy žádný takový gen zřejmě neexistuje, dochází přesto v genetické výbavě u homosexuálů k přenosu genů, které mohou výrazně odlišnou sexuální orientaci iniciovat, ačkoli, jak Andrea Camperio-Ciani dodává, nelze to v žádném případě chápat jako o absolutní předurčení. Podle jeho odhadu může být tato predispozice spojená i výše zmíněnými s imunitnímu faktory po těhotenství pozorována u pouhých 21 % z celkového počtu mužů, kteří se považují za homosexuály. Z toho vyplývá, že homosexualita u mužů je z větší části spíše kulturně-společenským než biologicky podmíněným jevem.
Poznámka Pavel Houser: nakonec je ale přece lhostejné, zda existuje jediný gen pro homosexualitu, nebo jejich kombinace. Každopádně jsou zde genetické faktory. Závěr, podle kterého je nějaká vlastnost dána spíše kulturně než geneticky, může být sice oprávněný, nicméně připomíná současnou politicky korektní mantru – to aby se předešlo např. obvinění z genetického determinismu apod.

Odkazy:
Článek Evidence for maternally inherited factors favouring male homosexuality and promoting female fecundity vyšel v prestižním periodiku britské Královské společnosti (The Royal Society) – pro přístup k celému textu je nutná registrace
http://www.journals.royalsoc.ac.uk/app/home/main.asp?wasp=34gnpjtuyr6emahruj3y
Andrea Camperio-Ciani (Homepage)
http://www.psy.unipd.it/~eto/andrea

Ještě poznámka Pavel Houser: Existuje ještě jeden výklad. Hypotetické geny pro homosexualitu se v populaci mohou klidně šířit, pokud se nejedná o homosexualitu výlučnou. Model je následující: Homosexuální dvojice získá především díky své fyzické síle značný přístup ke zdrojům, šikanuje slabší heterosexuální páry, krade jim potravu apod. (takto to skutečně funguje u některých ptáků). Díky této své převaze k sobě posléze láká i samičky, podobně jako "alfa samci". Pokud není homosexualita úplná, má dvojice dominantních samců "levobočky", kteří dále šíří gen pro homosexualitu.
Neodvažuji se hádat, zda podobně to může fungovat i v lidské společnosti (:-)). Nicméně i zde bude zřejmě platit věta o nadprůměrném přístupu ke zdrojům (asi by třeba šlo porovnat výši příjmů homosexuální a heterosexuální dvojice).

autor Jan Kapoun