Student World

Krasové jeskyně a nálezy z nich pocházející samozřejmě můžeme datovat běžnými metodami. Máme k dispozici také nějaké postupy speciální?

Při krystalizaci karbonátu díky odpařování vody se uplatňuje posun směřující ke změně zastoupení izotopu kyslíku O18 ve vzorku (pevný zbytek se obohacuje těžším izotopem). Poměr izotopů kyslíku záleží na teplotě, při které vysychání probíhalo.
Jak to souvisí s chronologií? Rozborem různých krápníků se totiž podařilo získat jakousi obdobu dendrochronologické časové osy postavené na vývoji letokruhů. Dostaneme mapu zahrnující vývoj teplot. Zkoumaným vrstvám pak přiřadíme jejich vlastní teplotní křivku a můžeme se ji snažit najít na této škále.
Pokud je v krápníku uzavřena voda, je možné měřit zastoupení jednotlivých izotopů kyslíku i zde.

K dalším možnostem datování patří i metody uran-uran a další obdobné postupy založené na řadách radioaktivních rozpadů. Jiné metody vycházejí z toho, že prosakující vody přednostně vyluhují jeden z izotopů určitého prvku a z poměru pak lze dopočítat stáří horniny.
Krystalizace vápenatých vrstev bývá doprovázena i rozpouštěním, oba procesy probíhají paralelně. Výměna uhlíku mezi horninou a oxidem uhličitým rozpuštěným ve vodě vede k tomu, že hornina se postupně obohacuje o těžší izotopy uhlíku. Metody typu radiokarbonu se tedy uplatní nejen pro datování organických látek, ale i při zkoumání krasových útvarů. V tomto případě je časová závislost opačná než u organických zbytků – čím starší hornina, tím více těžších izotopů uhlíku.

Zdroj: Jan Přibyl, Vojen Ložek a kolektiv: Základy karsologie a speleologie

Omlouváme se za problémy s přidáváním komentářů k článkům. Komentáře prosím zasílejte e-mailem na pavel_houser@idg.cz.