Perlička: Zrod skleněného ptáka

Fyzika |

Jak spolu souvisí "perpetum mobile", respektive populární skleněný pták kývající se a zobající z misky s vodou, sovětský výzkum atomové pumy, KGB a nositelé Nobelovy ceny za fyziku?




***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Český fyzik RNDr. František Lehar, DrSc., popisuje ve své knize Život ve zlaté kleci fungování ústavu jaderných výzkumů v sovětské Dubně. Přitom dojde i na následující historku.

Petr Leonodovič Kapica měl mezi sovětskými fyziky trochu zvláštní postavení. Po říjnovém převratu pracoval v Anglii spolu s lordem Rutherfordem, Sovětský svaz ovšem i s rodinou pravidelně navštěvoval proti záruce, že mu bude umožněn návrat. Tak to fungovalo až do roku 1934, kdy mu návrat umožněn nebyl (a v cestování na západ mu bylo dovoleno v omezené míře až za Chruščova). Kapica sice v roce 1978 obdržel za své výzkumy v oblasti nízkých teplot Nobelovu cenu, zemřel však jako devadesátiletý v roce 1984 a perestrojky, která mnoha jeho kolegům výrazně usnadnila život, se už nedožil.
Leč zpět k našemu tématu. Kapica měl buď obrovské štěstí, nebo jeho postavení v sovětské fyzice bylo z nějakého důvodu výjimečné. Když byl zatčen Landau, Kapica u něj mohl u Stalina orodovat a dokonce vyhrožovat, že praští se všemi svými funkcemi. Namísto aby byl Kapica zastřelen, byl Landau opravdu propuštěn. (Později Kapica např. odmítl nechat vyloučit ze sovětské akademie věd Sacharova.)
Po druhé světové válce si pak ale dovolil nejvíc. Kapica přímo v Kremlu odmítl spolupracovat na výrobě atomové bomby s tím, že přítomného Beriju nazval prasetem. Kupodivu ani pak nebyl zastřelen, Stalin (kterému údajně Berijovo ponížení udělalo radost a pobavilo ho) mu pouze přikázal dva roky domácího vězení, ovšem bez izolace od okolního světa. Během těch dvou let kolem sebe Kapica shromáždil další fyziky a spolu s nimi vynalézal mechanického hračky (trochu ve stylu Herona Alexandrijského).
A právě tak se měl zrodit populární skleněný ptáček, klofající do misky s vodou. Jako další vynález z domácího vězení pocházel setrvačník – kulička na stopce, která po roztočení ihned vyskočila na vršek stopky. Lehar píše, že obě věci si na počátku 60. let bylo možná koupit v moskevském obchodním domě GUM.

Otázka: Opravdu se to takto událo? Pokud ano, proč se Sověti nepokusili si obě zařízení patentovat? (viz třeba pozdější finanční přínos Rubikovy kostky). A jaká že je vlastně fyzikální podstata věčně klapajícího skleněného ptáka?

Zdroj: František Lehar: O zlaté kleci a jiné vzpomínky, Akropolis, Praha, 2005








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.