Student World

***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 24/2010

Těleso pravděpodobně vzniklo velmi podobným způsobem jako obří plynné planety v naší Sluneční soustavě. Vzhledem k nízkému stáří mateřské hvězdy tento objev také potvrzuje teorii, podle které se obří planety v protoplanetárním disku mohou zformovat za velmi krátkou dobu, pouhých několika milionů let.

Hvězda beta Pictoris, o které zde mluvíme, je pouze 12 milionů let stará, což představuje pouhé tři tisíciny věku našeho Slunce. Je o 75 % hmotnější a nachází asi 60 světelných let daleko, směrem do souhvězdí Sochaře (Pictor, Pic). Jedná se také o nejznámější příklad hvězdy obklopené zbytkovým prachovým diskem [1]. Starší pozorování mimo jiné odhalila zkroucení primárního disku, existenci sekundárního disku s odlišným sklonem a materiál, pravděpodobně komety, padající směrem k hvězdě. „Byly to sice nepřímé, ale usvědčující důkazy, ukazující na přítomnost hmotné planety, což naše nová pozorování definitivně potvrdila,“ říká vedoucí týmu Anne-Marie Lagrange. „A jelikož hvězda sama je velmi mladá, naše výsledky podporují teorii, že obří planety se mohou zformovat již za několik milionů let.“

Současná pozorování ukázala, že disky kolem mladých hvězd se ve skutečnosti rozptýlí během několika milionů let, a proto musí tvorba velkých planet probíhat mnohem rychleji, než se dříve myslelo. A beta Pictoris je nyní důkazem, že je tomu skutečně tak.

Členové týmu použili ke svému výzkumu přístroj NAOS-CONICA (neboli NACO [2]) připojený k jednomu dalekohledu z teleskopů ESO/VLT o průměru zrcadla 8,2 m. Blízké okolí hvězdy beta Pictoris pozorovali v letech 2003, 2008 a 2009. V roce 2003 byl zpozorován slabý zdroj uvnitř disku, ale nebylo možné rozhodnout, nejedná-li se o hvězdu na pozadí. Na snímcích z roku 2008 a jara 2009 již tento objekt zachycen nebyl. Avšak poslední pozorování z podzimu 2009 odhalila nový zdroj na opačné straně od hvězdy. Jedná se nejspíše o stejný objekt, který byl pozorován již v roce 2003, ale teprve na konci roku 2009 se objevil po konjunkci s hvězdou, kdy byl doslova schován před nebo za hvězdou v její záři. Toto pozorování potvrdilo, že se skutečně jedná o exoplanetu obíhající kolem mateřské hvězdy. Řada získaných pozorování také poskytuje představu o oběžné dráze objektu.

Dosud bylo přímo pozorováno asi 10 exoplanet a planeta kolem hvězdy beta Pictoris (označovaná jako beta Pictoris b) z nich má dosud nejmenší oběžnou dráhu. Nachází se od své hvězdy v 8-15 krát větší vzdálenosti než Země od Slunce, a to se, ve srovnání s naší Sluneční soustavou, blíží velikosti oběžné dráhy Saturnu. „Krátká perioda oběhu této planety nám v následujících 15-20 letech umožní napozorovat celý jeden oběh kolem hvězdy. Další studium planety beta Pictoris b pak jistě přinese neocenitelný pohled na fyzikální a chemické procesy v atmosférách mladých exoplanet,“ říká člen týmu, student Mickael Bonnefoy.

Planeta je asi 9-krát hmotnější než Jupiter a její odhadovaná hmotnost i oběžná dráha korespondují z pozorovanými poruchami ve vnitřní části disku. Tento objev tak do jisté míry může připomínat nalezení planety Neptun, jejíž existenci předpověděli v 19. století astronomové Adams a Le Verrier na základě pozorování poruch v pohybu planety Uran.

„Společně s již známými planetami nalezenými kolem mladých hmotných hvězd Fomalhaut a HR8799 naznačuje existence beta Pictoris b, že ‚super-Jupiteři‘ mohou být častým produktem formování planet kolem hmotných hvězd,“ vysvětluje člen týmu Gael Chauvin.

Hmotné plynné planety narušují strukturu disku kolem svých mateřských hvězd natolik, že tyto efekty mohou být dobře pozorovatelné, například pomocí v současnosti budovaného přístroje ALMA pro milimetrovou a submilimetrovou oblast (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), který ESO připravuje v rámci mezinárodní spolupráce.

Dosud bylo přímo pozorováno jen několik dalších kandidátů na exoplanety, ale všechny tyto objekty se nacházejí ve větší vzdálenosti od svých mateřských hvězd než beta Pictoris b. Pokud bychom je přemístili do Sluneční soustavy, obíhaly by ve vzdálenosti Neptunu, nebo i mnohem dále. Proces formování těchto vzdálených planet tedy musel být výrazně odlišný jak od Sluneční soustavy, tak od systému beta Pictoris.

„Přímé snímky exoplanet získané v poslední době – mnohé pomocí VLT – názorně demonstrují rozmanitost planetárních soustav ve vesmíru,“ říká Anne-Marie Lagrange. „Beta Pictoris b má mezi nimi zvláštní postavení: je nejlepším kandidátem na planetu zformovanou stejným způsobem jako obří planety naší Sluneční Soustavy.“

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

autor Jiří Srba