Vojenská expanze Arabů v 7. století samozřejmě souvisela s novým náboženským učením. Stejně tak svou roli jistě sehrála i řada dalších faktorů, „historická náhoda“ – podivujeme se, jak to, že došlo k výjimečným událostem, protože o jiných než výjimečných se z učebnic dějepisu nikdy nedozvíme. Co však kromě islámu a z něho vyplývající politické jednoty hrálo při vzestupu Arabského poloostrova svou roli?
Mnohé oblasti Arabského poloostrova se už dávno předtím staly kolébkou zajímavých říší, především Arábie jižní, kde vzniklo i speciální souhláskové písmo (přímo) neodvoditelné z písma fénického. Místní kultura vykazovala řadu paralel ke starověké Mezopotámii. Na severozápadě vznikly arabské útvary Edomců a Nabatejců, které s trochou nadsázky můžeme pokládat za helénistická království. Zajímavé byly i státy v oblasti „ztraceného města“ Ubáru (viz např. http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/F0ECB5D99AD46C05C1257281003CD0F7).
Tyto říše však přes veškerou pozoruhodnost přece jen stály trochu ve stínu svých mocnějších sousedů. I vláda nad jižní Arábií přecházela v 6. století mezi etiopskou křesťanskou říší Aksúm a sasánovskou Persií (přičemž místní jihoarabské dynastie často vyznávaly judaismus).
Ke vzestupu Arabského poloostrova značně přispěl opakovaný a vleklý konflikt mezi Byzancí a Persií v 6. století. Arabové zde ještě nevystupovali politicky nijak jednotně a bojovali na obou stranách. V době příměří mezi oběma říšemi pokračovala válka i výhradně na arabském území. Byzantský historik Prokopios zaznamenává, že jeden poražený náčelník byl při tom obětován bohyni ztotožněné s řeckou Afrodítou. Kromě „pohanských“ kultů však v té době část arabských kmenů vyznávala křesťanství – spojenci Peršanů především kacířský nestorianismus, v Byzanci pronásledovaný.
Válka ale přinesla Arabům na obou stranách nezanedbatelný prospěch. Válečná kořist zvýšila bohatství Arabského poloostrova. Konflikt navíc vedl k odklonu obchodních tras, z čehož profitoval opět právě Arabský poloostrov. Dálkový tranzit vedl k rozkvětu Mekky, k jejíž prestiži přispívala i rozšířená (ještě před vznikem islámu) pouť do svatyně Kaba. Pouť do Mekky konali tehdy jak „pohané“, tak často i Arabové, kteří přijali křesťanství. Naopak závlahové zemědělství Arábie jižní v té době upadalo a Mekka se tak ještě před vznikem islámu začala stávat hlavním politickém centrem celé oblasti.
Zdroj: především Jarmila Bednaříková, Aleš Homola, Zdeněk Měřínský: Stěhování národů a východ Evropy: Byzanc, Slované, Arabové, Vyšehrad, Praha 2006
