Student World

Jednu z možností automatizovaného vytváření 3D objektů představuje klasický potisk a následné ohýbání světlem – přesněji řečeno teplem, protože se používá infračervená část spektra. Materiál je potištěn černým vzorem, který pak při zahřívání získá vyšší teplotu než okolní světlá plocha. Teplotní gradient vyvolá ohýbání. Postup může být vícestupňový, i když jde stále o složenou „krabici“ ve stylu známé krychle ze 6 vystřihovaných čtvrerečků, ne o kompaktní 3D objekt.

Vstupní materiál pro příslušnou techniku představují plastové fólie. Zesklovatí účinkem tepla, ale za běžných podmínek budou stabilní, jednou vytvořený objekt tedy po vychladnutí už zůstane, jak je. Ohýbání je možné řídit, třeba tloušťkou natištěných čar nebo způsobem aplikace infračerveného záření – jednak z hlediska směru působení, dále pak i rychlosti (čím více rychle dodané energie, tím větší vznikne gradient teploty a tedy i tím větší (p)ohyb). Budoucnost technologie bude asi záviset právě na tom, s jakou přesností bude tyto postupy možná provádět.

Podrobnosti Computerworld.cz.

autor