Počátky lidského jazyka může odhalit mutace genu

Biologie |

Kdy se objevil lidský jazyk v podobě blížící se té současné? Jak se dorozumívali neandertálci? Jak třeba Homo habilis? A jak první Homo sapiens? Otázky jistě hodně omleté a zdánlivě k nim těžko dodat něco nového (snad až na detailní anatomické studie vycházející z analýzy fosílií); Richard Dawkins ale s neotřelým nápadem přichází.




Dawkins nejprve opakuje obvyklá řešení; fosílie staré 1,5 milionu let nenasvědčují, že jejich nositel uměl jemně ovládat dech, což ke k řeči potřeba. Hrdla neandertálců neumožňovala vyslovit plný rozsah samohlásek – ale muselo to vadit? (Nakonec semitské jazyky si alespoň v psané podobě vystačí dodnes zcela bez samohlásek.) Je možné, že vznik umění a vůbec „moderního chování“ byl umožněn nějakým jazykovým objevem, třeba podmiňovacího způsobu či jiného gramatického postupu, který učinil řeč abstraktnější – gramatiku mohl dokonce objevit i nějaký jediný tehdejší génius žijící v Africe. O tom ale nevíme už vůbec nic.

Nyní k vlastnímu Dawkinsovu návrhu. Zmiňuje genetickou poruchu, která způsobuje tzv. verbální dyspraxii projevující se právě neschopností chápat určité gramatické kategorie. Ukázalo se, že problém způsobuje mutace genu FOXP2. Shodou okolností je nezmutovaná verze tohoto genu jedním z genů, jímž se liší lidé a šimpanzi (konkrétně lidská varianta kóduje bílkovinu obsahující dvě aminokyseliny navíc). Pokud jazyk umožňuje genetická změna, k níž došlo během evoluce linie směřující k člověku, můžeme zkusit odhadnout, kdy mohlo dojít ke změně právě u FOXP2.

Pokud pomineme verbální dyspraxii, normální lidé mají dnes gen kódující tutéž aminokyselinovou sekvenci. Dobu změny tedy z toho odvodit nedokážeme. U člověka nicméně můžeme porovnat „tiché“ části tohoto genu, které se nepřekládají. Předpokládejme, že tyto změny se fenotypově neprojevovaly a nepůsobila na ně selekce, svezly se ale se selekcí kódujících částí genu (exonů). Výsledek – ke změně v tomto genu došlo asi před 200 000 lety, tedy zhruba spolu se vznikem moderního Homo sapiens.

Je to celé hodně nejisté, nicméně by to svědčilo o tom, že třeba Homo habilis mluvit neuměl. Ale hlavně – ukazuje to, že k problému vzniku jazyka lze přistupovat značně originálně a namísto krčení ramen mohou tyto metody vést alespoň k nějakému řešení.

 

Zdroj: Richard Dawkins: Příběh předka, Academia, Praha 2008

 

Poznámka: Pomoci by mohly také experimenty se šimpanzi pomocí znakových jazyků. Lze do nich nějak včlenit složitější gramatiku?











Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.