Rybí společnost: Jak ekonomika roste a proč krachuje

Člověk |

Celá ostrovní ekonomika sestávala z pouhých tří aktivit – spánku, rybaření a jídla. Život na ostrově nebyl zrovna pohádkový, pořád ale lepší než žádný. A tak v této ultrajednoduché rybí společnosti neexistovaly žádné úspory, žádné půjčky, žádné investice




Kdysi dávno žili byli na pustém ostrově tři trosečníci – Adam, Béda a Čenda. Ostrov to byl nehostinný a nepohodlný, žádný tropický ráj. Nejhorší ze všeho byla poněkud jednotvárná strava – ryby, ryby a zase jen ryby.

Pobřežní vody se naštěstí hemžily nadbytkem prapodivně homogenních ryb, z nichž každá byla právě tak velká, aby nakrmila jednoho člověka na jeden den. Ostrov byl však odlehlý a dosud k němu nedorazila žádná z technologických vymožeností moderního rybaření. Našim trosečníkům nezbývalo, než stát po pás ve studené vodě a chytat ty kluzké potvory holýma rukama.

Pomocí této neefektivní metody chytil každý z nich pouze jednu rybu denně. To mu k večeři stačilo, jenže ráno musel do vody znovu. Celá ostrovní ekonomika tedy sestávala z pouhých tří aktivit – spánku, rybaření a jídla. Život na ostrově nebyl zrovna pohádkový, pořád ale lepší než žádný.

A tak v této ultrajednoduché rybí společnosti neexistovaly žádné úspory, žádné půjčky, žádné investice.

Všechno, co se vyprodukovalo, se hned také spotřebovalo. Nikdo si nešetřil na horší časy, a proto ani nikdo neměl komu co půjčit.

Přestože naši trosečníci žili v primitivních podmínkách, neznamená to, že byli hloupí nebo líní. Adam, Béda i Čenda, jako všichni lidé, samozřejmě toužili po lepším životě. K tomu však vedla pouze jediná cesta – chytat denně více ryb. Bohužel vzhledem k omezené produktivitě jejich holých rukou a mrštnosti příbřežních ryb se museli spokojit s prostým živořením.

Jednoho večera ležel Adam na pláži, koukal na hvězdnou oblohu a hloubal nad smyslem života: „Rybaření, jídlo, spánek – a to je všechno? Víc toho na světě není?“

Adama už totiž stání po pás ve studené vodě přestávalo bavit. Hrozně rád by si ušil nějaké módní svršky z palmových listů, postavil si přístřešek, kam by se mohl ukrýt před monzuny, ale nejvíc ze všeho chtěl samozřejmě natáčet celovečerní filmy. Jenže kde na to všechno vzít čas, když měl člověk celý den plné ruce práce s obstaráváním potravy?

Vtom se mu v hlavě roztočilo dosud pozapomenuté kolečko – a nápad byl na světě! Adam vymyslel nástroj, který značně prodlouží dosah lidské ruky, a zároveň sníží šance chycené ryby na útěk. S takovou vymožeností jistojistě nachytá více ryb za mnohem kratší dobu! Ve volném čase si pak bude moci ušít svršky, postavit přístřešek a možná i začít pracovat na nějakém tom scénáři.

Nový nástroj za doprovodu orchestrální hudby nabýval v Adamově hlavě stále zřetelnějších obrysů, a když byl hotov, zazněla triumfální fanfára a Adam měl vizi budoucnosti zbavené jha každodenní rybářské otročiny.

Rozhodl se, že svůj vynález pojmenuje „podběrák“, a hned se také vydal hledat vhodné materiály.

Dalšího dne si Béda s Čendou všimli, že Adam nerybaří. Místo toho klečel v písku a pletl motouz z palmové kůry. „Co je s tebou?“ houkl na něj Béda. „Držíš dietu? Jestli tam budeš celý den sedět a hrát si s provázky, bude ti večer kručet v břiše.“

Adam však vysvětlil: „Chlapci, včera jsem dostal zničehonic nápad. Vynalezl jsem nástroj, který mi otevře dveře k netušeným pokladům oceánu. Až jej dokončím, strávím rybařením méně času a už nikdy nepůjdu spát o hladu.“

Čenda obrátil oči v sloup a pomyslel si, že jeho kamarád se asi už nadobro zbláznil. „To je mi ale rybina. To ti povídám, jestli to nebude fungovat, nechoď za mnou s prosíkem o kousek ryby. To, že mám všech pět pohromadě, ještě neznamená, že se budu obětovat kvůli tvým ztřeštěnostem.“

Adam si ale svých kamarádů nevšímal a pracoval dál.

 

Shrnutí

Prostřednictvím tohoto prostého úkonu demonstruje Adam dva základní ekonomické principy, které vedou ke zvyšování životní úrovně – spotřebovává méně, než vyprodukoval, a podstupuje riziko!

Podspotřeba – Aby si mohl vyrobit svůj podběrák, nemůže Adam toho dne rybařit. Jinými slovy se musí vzdát svého denního příjmu (jedné ryby), který by jinak spotřeboval. Problém není v tom, že by jej přešla chuť na rybí maso. Právě naopak. Adam ryby miluje a jeho poptávka po nich je úplně stejná jako ta Bédova a Čendova. Toho dne se však rozhodl spotřebovávat méně, protože doufá, že v budoucnu bude díky tomu moci spotřebovávat zase více.

Riskování – Adam zároveň i značně riskuje, protože samozřejmě netuší, zda jeho vynález bude vůbec fungovat a zda ryby, které s jeho pomocí uloví, mu vynahradí jeho celodenní odříkání. Třeba bude mít večer jen hrst motouzků a prázdný žaludek. Dobře ví, že pokud mu nápad s podběrákem nevyjde, nebude mít nárok žádat nějakou kompenzaci od Bédy nebo Čendy, kteří jej koneckonců před takovou pošetilostí varovali.

(pokračování)

 

Tento text je úryvkem z knihy

Peter D. Schiff a Andrew J. Schiff: 

Ekonomické bajky pro studované i pro laiky

Jak ekonomika roste a proč krachuje

Dokořán, 2010

Podrobnosti o knize na stránkách vydavatele

obalka-knihy

 

 








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.