Student World

Článek "Vzpomínky na dobu sálovou" a reakce, které vyvolal, ukazuje, že dávno minulé etapy ve vývoji výpočetní techniky si stále uchovávají své kouzlo.
Kde se vůbec bere fascinace technologiemi starými několik desítek let? Pro někoho to může být souviset s ohlédnutím do časů vlastního mládí – podobně jako někdo jiný stále vzpomíná na kombinaci T602 a dosových souborových manažerů.
Jakési až uhranutí se ale týká i lidí, kteří sálové počítače na vlastní kůži nikdy nezažili. Přitom se právě svět IT nachází v pohybu až překotném, technologie zastarávají ihned po svém uvedení a rychle se stávají historickými kuriozitami. Jakousi vzdálenou analogií by snad mohl být zájem o "veteránské" automobily.
Vyplývá snad z toho, že nás svět sálových počítačů láká ze stejného důvodu jako egyptské pyramidy a že náš zájem je podobný posedlosti archeologa? Možná – tehdejší obrovské stroje obklopené postavami v bílém plášti působí každopádně podobně jako ty pyramidy vznešeně a monumentálně. Pak je zde také ještě pocit, že tehdejší (např.) programátorské řemeslo bylo jaksi solidnější – nacpat aplikaci do miniaturní paměti tehdejších strojů bylo určitě kumštýřským kouskem připomínajícím stavbu plachetnice uvnitř lahve nebo preciznost středověkých řemesel. Náš obdiv tedy není jen záležitostí estetického cítění či nostalgie, ale i úctou k technické dovednosti.
Snad nás přitahuje i určitá míra naivity, kterou se z dnešního pohledu vyznačovali tehdejší vizionáři. Na jedné straně nepředvídali skutečně masové rozšíření počítačů (von Neumann pokládal za zbytečnou tvorbu překladačů, protože americké univerzity jsou přece plné studentů, kteří mohou strojový kód pro pár existujících strojů generovat ručně), velkými optimisty ale byli třeba v oblasti umělé inteligence, která se podle nich měla objevit co nevidět. Zajímavé je, že podobná očekávání se zrodila ve stejné době, kdy současně začala jako houby po dešti vznikat naopak hnutí vysloveně technofobní.
Historie nás možná vábí do svých tenat i tím, že dovoluje hry ve stylu "bylo-nebylo". Nemohl se vývoj od počítačů 60. let ubírat jinými cestami? Co by se stalo, kdyby Alan Turing neskončil svůj život s jablkem napuštěným kyanidem, co kdyby se John von Neumannovi nepodařilo přesídlit do USA? V těchto alternativních scénářích se ostatně můžeme vydat ještě hlouběji do minulosti. Vděčné je si představit, že již v 1. polovině 19. století dokázal Charles Babbage uvést svůj mechanický počítač do použitelného stavu. Znamenalo by to, že by se technologický vývoj prostě o jedno století urychlil, nebo by se ubíral úplně jiným směrem? Neumožnilo by třeba včasnější zavedení příslušné technologie vyhnout se řadě katastrof 1. poloviny 20. století? To všechno jsou samozřejmě témata jako stvořená pro vědecko-fantastickou literaturu – a řada děl inspirovaných podobnými úvahami skutečně vznikla.
To všechno jsou ale spíše nejisté pokusy o výklad. Vlastně nevím, proč mě pohled na fotografii sálového počítače naplňuje nadšením, ale je tomu tak.

autor Pavel Houser