Kulturní evoluce se obejde bez výchovy

Člověk |

Samozřejmě do určité míry. Reverzní inženýrství se zdaleka netýká jen softwaru nebo receptu na Coca Colu.

Kulturní evoluce se obejde bez výchovy



Elena Zwirner a Alex Thornton ze University of Exeter publikovali v Scientific Reports článek, který srovnává jednotlivé metody, jimiž lze předávat kultura: aktivní výchovu, pasivní napodobování (imitaci) a reverzní inženýrství. Jádro zjištění: Lidem nemusí nikdo říct, jak se určitý nástroj vyrábí či používá, nemusí to ani odkoukat, dokáží na to přijít sami. Reverzní inženýrství přitom postačuje nejenom pro předání stávající úrovně technologie, ale i její vylepšování.
Takový má být alespoň závěr z experimentu (pravda, pouze velmi dílčího), kdy dobrovolníci dostali za úkol vyrábět z běžně dostupných materiálů koše na rýži. Ze shrnující tiskové zprávy není jasné, zda šlo o koše nějak „pletené“, tedy zda se efektivita košíku odvozovala z jeho nosnosti nebo z toho, zda se z něj rýže nebude vysypávat. Když se koše vyráběly ve skupině, další pokusy vedly k lepšímu produktu, bez ohledu na to, zda zde vstupovalo do hry roli předávání zkušeností nebo pozorování. Lepší koš ale vyrobil i člověk, který dostal do ruky pouze výsledek předchozích pokusů a tvořil samostatně.
Kulturu/kulturní evoluci mají i jiné druhy než člověk, u člověka je ale nesrovnatelná rychlá kumulativní změna technologií, kterou vidíme minimálně posledních 100 000 let (nástroje se mění z generace na generaci, liší se místně atd.).
I když se vznik jazyka nebo celá evoluce kultury často vykládá sociálně, nový výzkum má dokazovat, že technokratický přístup (rozebírání a sestavování věcí, samostatné promýšlení klidně i bez dalšího kontaktu) nemusel být ani v minulosti méně významný.
Zdroj: ScienceDaily

Poznámka: Mohl by člověk provádět popsané reverzní inženýrství i bez jazyka? (Např. člověk vychovaný vlky?)



Úvodní foto: historicair, wikipedia, licence obrázku GFDL, Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported




Související články




Komentáře

25.10.2017, 15:31

Thank you very much for your blog. I enjoyed reading this article.

10.02.2016, 18:30 cc

ano

I pud učit (bez "se") je u malých dětí dnes uznáván jako realita. Výhody jsou myslím mnohé a zjevné. Pobyt v tlupě, která si ani nedokáže zavázat tkaničky, by přinejmenším brzo štval i níže zmíněné habilise. PS: Kterýchž problém ostatně vidím právě v tom, že měli malou populaci a chodili tedy krajinou bez artefaktů. I na okoukání něčeho z přírody je asi potřeba alespoň nějaká abstrakce (pták může dělat sebezajímavější věci, ale člověk v mnoha praktických ohledech není pták; a rozhodně není ryba nebo dokonce strom). A tvůrčím způsobem pracovat můžeme zase především s materiálem, který již máme. Ani Mozart například netvořil v hudebním vakuu. Ba naopak. Einsteinovi bylo kolikrát za těžko vidět, v čem že byl jeho přínos tak převratný, když se většinou jen nově díval na již objevené. Nakonec, samotnou povahu inspirace vidím jako ne úplně nakloněnou realizaci (náhodné zásahy kosmického záření na správná místa, zkraty a zkratky, surreálné vize, náhle vzkypivší tužby...), ale toto již je odfiltrováno, jakmile se bavíme o realizovaných technologiích. PPS: Exponenciální charakter technologického růstu je samozřejmý, když v procesu vzniká materiál pro proces další. Soudím tedy, že musejí existovat i bariéry tomuto růstu bránící, jinak by informační transcendence byly dávno dosáhly i améby. Je tu například problém výpočetního výkonu a paměti. Ponechme stranou teoretickou kapacitu, lidský mozek dávno není schopen pojmout všechno, co lidstvo jako kolektiv ví a není to ani tolik o hlubokosti našeho poznání všeho, jako o všelijakých kulturních, jazykových a dalších věcech v podstatě provozního rázu. Bez metod externího ukládání informace, rychlé komunikace, bez efektivních sítí sociálních by lidstvo bylo omezeno na výkon řádově blízký výkonu jednoho nejgeniálnějšího mozku krmeného informacemi uloženými v hlavách lidí z prostorem a časem dost omezeného okolí. Mozku s omezenou životností, který ani není z výroby dodáván v použitelném stavu. A je velmi možné, že pro jiné formy života představoval přestup k takovým technologiím zkrátka příliš vysoký práh. Na dobré cestě jsme sami nezačali být, když hominid rozhazuje rukama signalizoval přes pláň nebezpečí ostatním a bylo mu porozumněno, spíše až když lidé začali takové příhody čmárat na stěnu jeskyně a zcela jisté to bylo až když jsme pomalované horniny obtěžkané významem začali přenášet z místa na místo. Kultura tam, kde ji zrovna potřebujeme.

10.02.2016, 04:56 taco

Re: kanicky

Jako malej jsem se bavil tím, že jsem ještě menší učil vázat tkaničky. Znal jsem/znám dva způsoby. A troufám si tvrdit, že to bylo doslova učení. Vysvětloval jsem postup. Sledoval, zda to tak dělá, a tak.

10.02.2016, 02:37 admin

kanicky

kanicky jsou zajimavy pripad - jak se clovek sakra nauci zavazovat kanicku. ze mu to nekdo rekne? dokazeme to vubec popsat? ze to vidime? nebo to proste mame nejak hardwarove (a kdo nema, je v ustavu, protoze tohle naucit nejde?) / na druhe strane je to fakt celkem jedno a tezko to dal optimalizovat. coz ale treba u nejstarsi technologie, kterou zaznamenavame - zpusoby opracovani kamene - asi nebylo. / za dalsi vsak, jakkoliv mi je blizky pristup revezrniho inzenyrstvi, asi homo habilis nechodil svetem posetym artefakty, ktere si mohl sam zkoumat, rozebirat, sestavovat, optimalizovat... (a zase dnes takove prostredi maji i jine druhy, viz jak se s lidskym odpadem uci zachazet chobotnice; opet pry, jisteze)

10.02.2016, 02:25 admin

vrany

jen bych se jeste poopravil, ze i u novokaledonskych vran se vyrabene nastroje pry vyvijeji pred ocima pozorovatelu a lisi se mistne.

09.02.2016, 21:23 cc

a z opačné strany

Z hlediska v lebce a změti axonů efektivně zapouzdřené neurální sítě stejně můžeme posuzovat jenom jestli výstup funguje nebo ne, většinou posuzováním podobnosti s předlohou.

09.02.2016, 15:47 cc

možná trochu umělé rozdělení

Přeci jenom i zlatým cílem klasické výuky je, aby člověk věci nakonec přišel na kloub sám. Při nezájmu/nepotřebě se s prostou nápodobou nakonec také spokojí každý (na zavazování tkaniček mi např. stačila celý život jedna jakkoliv jistě neideální metoda, neboť výpočetní čas šlo vynaložit zábavněji a případnou úsporu z lepší shledávám negligibilní).

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.