Lingvistické perlička: O dobytku a hastrmanech

Člověk |

Pavel Eisner si ve své knize Čeština poklepem a poslechem všímá vlastností a asociací svázaných s různými českými slovy. Pojďme se podívat na několik zajímavých příkladů z této knihy. proč vnímáme třeba odlišně výrazy Prušák a Eskymák?




Pavel Eisner si ve své knize Čeština poklepem a poslechem všímá vlastností a asociací svázaných s různými českými slovy. Pojďme se podívat na několik zajímavých příkladů z této knihy. proč vnímáme třeba odlišně výrazy Prušák a Eskymák?

Barva: Na odvození z německého die Farbe není nic tak zvláštního. Zajímavější je, že s barvou je v češtině spojena také jistá nekalost, nepřirozená nalíčenost, lest, předstírání. Viz rčení "přiznej barvu".

Cizák: Koncovka "ák" značí negativní postoj vůči označovanému. Z neutrální cizince se stane cizák, z žida židák, z Prusa Prušák.
Tam, kde kromě slova s koncovkou "ák" řádné jiné neexistuje, však mizí i tento nepřátelský podtón. Polák či Eskymák jsou slovy zcela neutrálními.
Tak protože se přestalo již používat slovo Pražan, stal se i Pražák, pro Eisnera ještě lehce pejorativní, již normálním označením.

Červánky: Je docela zajímavé, že čeština vůbec neodlišuje ranní a večerní červánky, asi jako kdybychom měli stejné slovo pro západ i východ slunce nebo pro večernici a jitřenku. (Obdoba: anglické "tide" je příliv i odliv, Angličané však mohou oba termíny i odlišit, např. říct "flux nad reflux", byť to zní poněkud technicky.)

Devět: něčeho. Je velmi zvláštní, že v češtině se číslovky od 5 nahoru pojí se 2. pádem. V jazycích germánských ani románských takový jev neexistuje.

Dobytek: dobytek byl původně jakoukoliv věcí získanou či spíše ukradenou (dobytou). Alespoň už víme, co loupežníci kradli nejraději :-). Obdobně "nábytek" byl původně prostě něčím nabytým – daly se tak označit třeba nemovitosti či půda.

Dým: jaký je vlastně rozdíl mezi kouřem a dýmem? A co mezi slovesy kouřit – dýmat – čoudit – čadit? :-) Nebo rozdíl mezi vodníkem a hastrmanem?
Myslím, že v obou těchto případech se již cítění jazyka od doby Eisnera poněkud odchýlilo… Eisner každopádně tvrdí, že vodník je banální, vhodný leda tak do folkloristické studie, zatímco hastrmana bychom se mohli dokonce za určitých okolností i bát, je to tajemná nadpřirozená bytost.

Zdroj: Pavel Eisner: Čeština poklepem a poslechem, Pražské nakladatelství Jiřího Poláčka a B. Just, Praha, 1996-19977 (1. vydání 1948)

(pokračování někdy příště)

Drobná reklama: Kdo zde rádi čtete lingvistickou rubriku, vězte, že redaktorovi serveru v nakladatelství Portál právě vyšla kniha o slovních hříčkách. Podrobnosti na http://hricky.webpark.cz.








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.