Student World

 Na naše otázky odpovídá Ladislav Nejman, specialista na přechod středního a mladšího paleolitu ve střední Evropě. V současnosti působí na Ústavu antropologie Masarykovy univerzity v Brně.

Starší rozhovor s L. Nejmanem na obdobné téma: Když ještě žili neandrtálci

Jaké lokality v Moravském krasu jste nyní nově zkoumali?

Jeskyni Pod hradem.

Jedná se o nové naleziště, nebo již dříve známé? Co jste objevili nového?

Menší výzkumy byly v této jeskyni provedeny místními badateli už na konci 19. století. V letech 1956-58 se zde odkryly sedimenty v ploše 90 metrů čtverečních. Díky novým metodám, které se v minulosti běžné nepoužívaly, jsme ale současným výzkumem schopni získat mnohem více informací o přírodním prostředí v okolí jeskyně, změnách klimatu i o tehdejším lidském osídlení.

Objevili jsme zajímavé kamenné nástroje, malou dutou kostičku s umělými zářezy – dekorační či symbolický předmět. Také jsme odkryli intaktní vrstvy sedimentů z pozdně pleistocenního období, což je pro nás to nejdůležitější; jde o zdroj vzorků pro analýzy, které nám pomohou zjistit, jaké bylo v různých dobách  v okolí jeskyně přírodní prostředí a klima.

Jaké lokality, které zkoumáte, spadají do středního, a jaké do mladšího paleolitu? Kde byli nositeli kultury neandrtálci, kde Homo sapiens a kde to není jasné?

Většina moravských lokalit ze středního paleolitu, které byly relativně intenzivně osídleny neandrtálci, jsou právě jeskyně. Asi nejznámější z nich jsou Kůlna, Šipka nebo Švédův stůl. V mladším paleolitu se zdá, že lidé (už moderního typu Homo sapiens) žili převážně v otevřené krajině – například v přilehlé Brněnské kotlině známe takových lokalit několik set. Jeskyně pak byly intenzivně osídleny znovu až teprve v době magdalenienu před cca 14 000 lety (např. Pekárna, Kůlna, Býčí skála).

Důvody pro tyto rozdíly ve využívání krajiny mezi středním a mladým paleolitem jsou prozatím víceméně neznámé a je to jedna ze základních otázek, kterou si při našich výzkumech klademe. Tento jev může být zčásti způsoben i selektivním zachováváním nálezů (ať už mezi různými obdobími, tak i mezi otevřenou krajinou a jeskyněmi, kde by obecně trvanlivost pozůstatků lidského osídlení měla být vyšší). I bez ohledu na tyto faktory se ale domníváme, že rozdíly odrážejí skutečnou situaci a že na rozdíl od středopaleolitických neandrtálců se moderní lidé, kteří na naše území poprvé přišli na začátku mladého paleolitu před 40-50 000 lety, vyznačovali jiným chováním. To, že Homo sapiens sídlil především v otevřené krajině (a naopak), ale pochopitelně neplatí absolutně.

Soustřeďme se teď na jednotlivé jeskynní lokality. Jak se od sebe liší kultury třeba jeskyně Kůlna a Pod hradem?

Kůlna byla intenzivně osídlena v různých dobách během posledních zhruba 100 000 let, a to několika různými kulturami. Jeskyně Pod hradem, od Kůlny vzdálená pouhé 4 kilometry, naopak podle všeho nikdy intenzivně obydlena nebyla a z dosavadních výzkumů máme důkazy pouze pro krátké lidské návštěvy. Není se ale čemu divit – jeskyně Pod hradem je totiž těžko přístupná po příkrém svahu vysoko nad údolím a má malý vchod, kdežto Kůlna leží na dně údolí a vyznačuje se velkým impozantním vchodem.

Na otázku, jak se od sebe liší kultury v těchto dvou jeskyních, je ale v této chvíli obtížné zodpovědět. Z malého počtu kamenných nástrojů v jeskyni Pod hradem je totiž těžké určit, které kultuře náleží.

Co vyvozujete z toho, že jedna z kultur zřejmě využívala širší okolí? (existence obchodu? větší pohyblivost? šlo v jednom případě o neandrtálce, ve druhém o Homo sapiens?)

Je zřejmé, že jeskyni Pod hradem navštěvovali lidé, kteří přišli z relativně velké vzdálenosti. Naopak v Kůlně bydleli „místní“, kteří s lidmi z větší dálky pravděpodobně moc kontakty neměli, a sami také moc daleko od jeskyně nechodili. Víme že jeskyni Pod hradem navštěvovali lidé moderního typu. Je ale pravděpodobně, že sem přišli už i neandrtálci (to se pravděpodobně potvrdí dalšími výzkumy).

Jaké nové nebo nepříliš známé fyzikální metody jste pro analýzu nálezů použili?

Mimo klasických analýz (určování pylu, kostí zvířat a uhlíku, sedimentologické analýzy a datování radiokarbonovou metodou) využíváme i novější metody – např. analýzy fytolitu, stabilních izotopů, mikromorfologie a datování metodami OSL (opticky stimulované luminiscence), ESR (electron spin resonance) a uranové datování.

Projekt je financován z programu SoMoPro. Výzkum vedoucí k těmto výsledkům získal finanční příspěvek Evropského společenství v rámci Sedmého rámcového programu (FP/2007-2013) dle Grantové dohody č. 229603. Výzkum je dále spolufinancován Jihomoravským krajem.“

autor Pavel Houser