Student World

Pravděpodobně jste se již mnohorkát setkali s frází "vypovídej se, uleví se ti". Možná je na tom něco pravdy, důsledkem každopádně také bývá, že:
– jsme obtěžování tím, jak nás někdo zahlcuje problémy, které nás vůbec nezajímají.
– jsme obtěžováni tím, jak po nás někdo chce, abychom mu stále dokola vyprávěli o svých problémech a pocitech, až je to únavné
Nicméně těžko se bránit, když jsme obklopeni dalšími frázemi, jak máme vyjadřovat vlastní emoce či naslouchat druhým, nenechávat si zážitky pro sebe, neuzavírat se atd. atd.

Teď je k dispozici alespoň argument, který umožňuje obtěžující konverzaci odmítnout a odvolat se na vědecké odůvodnění. Psycholog Mark Seery z University of Buffalo zkoumal vývoj psychického stavu lidí, kteří byli vystaveni nějakému psychickému traumatu, například teroristickému aktu nebo střelbě ve škole. Seery se zaměřil na lidi, kteří byli účastníky, ale nepřišli při událostech o nikoho blízkého. Ukázalo se, že ti, kdo si své stavy nechávali pro sebe, na tom byli po čase relativně lépe (možná proto, že se v události nepatlali a radši dělali něco rozumějšího?). Ba dokonce i statisticky platilo, že čím více lidé vyjadřovali své pocity, tím hůře se nakonec cítili. I v reakci na události 11. září si lidé neprospěli, pokud nahlas bědovali a rvali si na veřejnosti vlasy.
Seery opatrně dodává, že z toho naopak nelze vyvodit, že by ten, kdo cítí potřebu to dělat, své pocity vyjadřovat neměl. Lidé jsou různí. V rozporu s rozšířeným přesvědčením rozhodně ale nemusí být škodlivé si problémy a emoce nechávat pro sebe a nezaplavovat jimi okolí. Problém je v tom, že nejde jen o populární představu, ale samozřejmě také o terapeutický byznys. Seery připomíná, jak psychiatři třeba de facto nutili účastníky loňského školního masakru ve Virginii, aby o této události hovořili. Podobně tedy funguje i klinická praxe.
Rozhodně jde o důležitý výsledek a s trochou demagogie z něj lze vyargumentovat skutečné divy, proč se nenechat obtěžovat okolím :-).

Zdroj: University at Buffalo

Viz také:
Skalpel – nejradikálnější způsob léčby duševních poruch ve 20. století
Smutek vyvolává rozmařilost

autor Pavel Houser