Student World

Cesta k velkým zámořským objevům byla v jistém ohledu východiskem z nouze. Často se v této souvislosti zmiňuje úpadek obchodu s Orientem, problém ovšem mohl stejně dobře ležet v samotné Evropě.
Mořeplavecké dovednosti i lodní technika se rozvíjely snad i zákonitě. Provozovat právě námořní obchod bylo totiž ve středověku, zejména na jeho konci, pro obchodníka téměř jedinou cestou. Relativní stabilizace feudálních celků a stoupající hustota osídlení (pokud pomineme černou smrt) měly na rozvoj obchodu paradoxně katastrofální dopad.

Zatímco klasická anglická ekonomie právě obchod vyzdvihuje jako základ „bohatství národů“, středověké společnosti pohlížely na směnu jako na něco potenciálně podezřelého. Obchodníci „přinášejí novoty“, mají zisky jakoby bezpracně, navíc je s obchodem spojena řada transakcí typu úroku, které se moc nelíbily tehdejším teologům.
Hlavně ale obchodu nepřála feudální roztříštěnost – namísto jedné daně/cla pro celý stát byla v té době prakticky celá Evropa vydlážděna celnicemi, místy, kde se vybíralo mýtné, kontrolovalo se, co vlastně obchodník veze (pro něj minimálně ztráta času spojená s vykládáním zboží), mnohde byli obchodníci nuceni při průjezdu územím nabízet po určitou dobu zboží na místním trhu, ovšem za shora nadiktované ceny. Suchozemská a říční doprava se v tomto ohledu příliš nelišila, obě tyto tepny mohli místní vládci snadno kontrolovat. Navíc stačilo, aby jediný z nich silnici na svém panství neudržoval…
K tomu se přidala i celá řada technických problémů. Evropské řeky byly od 14. století plné jezů, protože rostla stavba mlýnů. Stavba umělých vodních cest vázla. Na konci 14. století bylo sice propojeno Labe s Trávou, obdobný kanál mezi Lubeckem a Hamburkem však byl od vzniku projektu pro řadu obstrukcí budován téměř celé staletí (to už i u nás se dnes dálnice staví rychleji). Vrcholem bylo, že v určitý moment pak nechal místní vládce kanál opět zasypat, protože se mu lépe zdaňovaly lodě plující kolem Jutského poloostrova. Navíc kanál stavěný tak dlouho byl už ve chvíli svého vzniku de facto po technické stránce zastaralý.
Dálkové obchodní cesty spojující vzdálené oblasti, často pod kontrolou ústřední autority, byly tehdy paradoxně použitelnější než silnice mezi dvěma sousedními středověkými městy. Římské přechody přes alpské průsmyky se ve větší míře začínají obnovovat až koncem 13. století a to ještě nejde o cesty pro vozy. Kamenných mostů přibývalo jen velmi pomalu a ve 14. století v souvislosti s morovými epidemiemi tento proces navíc téměř ustal…

Zajímavé je, že k vymanění středověké Evropy ze stavu strnulosti podle P. Borscheida nepřispěly jen zámořské objevy, ale i „vědomí rychlosti“, kterou bylo možné docílit v jiných oborech – například knihtisk výrazně zrychlil pohyb informací a vliv sehrálo i rozšíření ručních střelných zbraní…

Zdroj: Peter Borscheid: Virus času, Mladá fronta, Praha 2007

Viz také
Konec otroctví ve středověku – rozhodl příchod peněz
Jak vývoj obchodu zrodil zámořské objevy

autor Pavel Houser