Student World

Hésiodos, "druhý básník starořeckého světa", žil a tvořil v době kolem roku 700 př. n. l. Jak se jeho pojetí světa odlišuje od toho homérského? Po formální stránce se jedná o totožný typ verše, tzv. hexametr. Další srovnání však mezi oběma starořeckými básníky odhalí podstatné rozdíly: Hésiodovo dílo je v první řadě výtvorem konkrétního člověka.
Naproti tomu dosud vlastně nevíme (a možná ani nikdy vědět nebudeme), nakolik je dílem jediného člověka Iliada či Odyssea. Předpokládá se spíše opak, mezi vznikem eposů mohlo uplynout i 100 let a filosofie obou děl se značně liší. Navíc Iliada i Odyssea obsahují verše, jejichž vznik sahá prokazatelně do doby ještě před trojskou válkou, takže látka eposů pokrývá období o délce minimálně 500 let…

Otázka původu homérských eposů je samozřejmě téma na celou knihu a my se k němu dostaneme někdy příště v samostatném článku. V tuto chvíli je pro nás důležité, že pojem individuálního autorství se v dobách vzniku epické poezie posuzoval prostě jinak než dnes. Pro Hésioda však nicméně již platí, že jeho tvorba je dílem konkrétní historické osobnosti. Právě tento fakt ukazuje příchod moderní doby a překonání mytického myšlení (ve starověkém Řecku se tento jev obvykle označuje jako posun "od mýtu k logu").

Můžeme samozřejmě podrobně popisovat Hésiodovo dílo, raději se však zaměříme na drobné detaily, které jaksi charakterizují dobu vzniku básní. Především, poprvé se zde objevuje snaha o systematiku. Homér ve svých textech spíše náhodně rozptýlí narážky o tom, jaký bůh je otcem jiného boha, Hésiodos se však snaží vše "logizovat" (opět: onen výše zmíněný posun "od mýtu k logu"). Výsledkem je rodokmen bohů, obdobný lidským genealogiím, šipky směřující z původního Chaosu. Nejznámější Hésiodovo dílo se právě nazývá "O původu bohů", Theogónia.

Druhé Hésiodovo dílo, Práce a dny (Erga kai hémerai – řecké slovo pro práci, "ergo", můžeme dodnes slyšet např. v pojmu "ergonomie", výraz pro dny, hémerai, přitom vlastně znamená kalendář šťastných a nešťastných dní, jak je chápe autor), představuje pak zásadní posun vůči homérské tematice. Jde zde především o glorifikaci rolnických prací a prostého životního stylu – až dosud byly přitom předmětem zájmu básníků spíše hrdinská vojenská dobrodružství. Trochu paradoxní přitom je, že Řecko bude první civilizací, která se později nad zemědělství jaksi "povznese" a v klasickém období bude závislé na dovozu obilí z jiných zemí.

Mezi Theogónií a Prací a dny je ještě jeden drobný rozdíl: v prvním eposu se vzdává hold Múzám helikónským, ve druhém piérským:

Theogónia totiž začíná veršem:

Od Múz helikónských ať naše se započne píseň
Na hoře velké a svaté jsou ony, na Helikónu,
útlýma nohama tančí kol pramene vilkového
okolo oltáře všemohoucího Kronova syna (tj. Dia)

naproti tomu Práce a dny:

Múzy z Píerie, vy zpěvem zdáváte chválu:
nuže zvěstuje Dia a velebte vlastní otce.

Múzám z Píerie se bude kořit o necelé století později i Sapfó z Lesbu, když uvede, že pouze spojení s těmito bytostmi je zárukou nesmrtelnosti a bez nich po člověku nezbude nic.

Ležet, až přijde smrt budeš
A nic po tobě nezbude
Ni touha, ni stesk v budoucí čas
Nejsi-li účastna
Růží píerkých Múz…

Na závěr: Ačkoliv se Homér a Hésiodos mohli jen těžko reálně setkat, přesto existuje dokonce spis líčící jejich básnické střetnutí (Homérai kai Hesiodú agón). Jde však o pozdější smyšlenku, podle které Hésiodos ve střetu zvítězil. Poněkud paradoxně, alespoň vzhledem k tomu, že pro staré Řeky byla čímsi na způsob svatých písem spíše díla Homérova.

Zdroj:
Hésiodos: Zpěvy železného věku, Svoboda, Praha, 1990
Sapfó: Písně z Lesbu, Československý spisovatel, Praha, 1978

autor Pavel Houser